Rozhovory

Premiér Andrej Babiš i ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček prohlašují, že European green deal je pro ně mrtvý, ale minulý týden 12 států EU, jako jsou Německo, Francie, Itálie nebo Španělsko, jasně deklarovalo, že právě obnova průmyslu po pandemii covidu-19 by měl být evropský zelený úděl. Pomůže green deal znovu nastartovat ekonomiku?

Už dnes najdeme řadu států, které vidí po zvládnutí pandemie v ochraně klimatu příležitost pro restart ekonomiky. Tato koalice se stále rozrůstá. V nedávné době se přidalo například Slovensko. A nejde jen o státy. Také v Evropě působí firmy, které se hlásí k potřebě pokračovat v řešení změn klimatu. Zelenou dohodu pro Evropu podporují například Coca-Cola, Pepsi, Volvo Group nebo Schneider Electric. Mimo jiné i respektovaná Mezinárodní energetická agentura (IEA) vyzývá státy, aby využívaly vyzkoušené nástroje, mezi které patří investice do zvyšování energetické účinnosti nebo výstavba obnovitelných zdrojů. Tato opatření už jednou pomohla restartovat hospodářství – po krizi v roce 2008. Dnes máme výhodu, že se podařilo technologie podstatně zlevnit. Větrné turbíny jsou třikrát levnější a solární panely dokonce osmkrát. Pozice progresivních evropských států tedy dává smysl. Díky investicím do moderní energetiky vzniknou nová pracovní místa pro instalační a technologické firmy. A bavíme se o českých firmách, které budou moct o zakázky soutěžit. Pro udržení a nastartování ekonomiky je důležité, abychom dali příležitost právě našemu trhu. Domácnosti, podniky a města uspoří za energii, kterou nebudou muset nakoupit. Navíc jde o opatření, která přináší dvojí efekt: vedle podpory ekonomiky redukují spotřebu fosilních paliv, a tedy zlepšují životní prostředí každého z nás.

Jakou částku EU počítá, že použije na investice do obnovitelných zdrojů v rámci zeleného údělu?

Zelená dohoda pro Evropu počítá s investicemi ve výši jednoho bilionu eur. Pro Česko je pak zajímavý Transformační fond, kterým chce EU podpořit restrukturalizaci znevýhodněných regionů. Nemusí jít jen o oblasti závislé na těžbě uhlí, ale také sociálně slabé regiony. Ve všech těchto oblastech lze nalézt příležitosti pro výstavbu nových projektů obnovitelných zdrojů nebo zateplování budov. Příklady dobré praxe můžeme nalézt v sousedním Německu, ale i Řecku či Nizozemsku: v posledních letech tam vznikají projekty solárních parků na plochách bývalých povrchových dolů, které pomáhají udržet zaměstnanost a odstraňovat staré ekologické zátěže.

Jaký potenciál má ČR v podobě osázení střech veřejných a soukromých budov? Je pravda, že v ČR je solárními panely pokryto pouze jedno procento objektů?

V Česku je asi 26 tisíc instalací solárních elektráren na budovách, přitom jen rodinných domů je u nás přes dva miliony. Cílem státu by mělo být, aby byly všechny vhodné střechy osazeny solárními panely do 10 let. Inspiraci můžeme čerpat v sousedním Rakousku. Nová vládní koalice vedená křesťanskými demokraty a zelenými má plán na zajištění milionu solárních střech do roku 2030. Začátkem března rakouská vláda vypsala program podpory ve výši 24 milionů eur pro solární systémy a dalších 12 milionů eur pro nákup baterií.

V Česku roste obliba fotovoltaických instalací díky podpoře v Nové zelené úsporám. Meziročně se počet projektů zvyšuje dvojnásobně a zájem neklesl ani během stop stavu ekonomiky v důsledku koronaviru. Stát by však měl podpořit masivnější rozšíření tohoto programu také mezi domácnosti s nižšími příjmy. Pomůže tak 300 tisícům rodin zbavit se závislosti na spalování uhlí a jejich okolí vyčistí vzduch. Investiční podporu lze doplnit například bezúročnými půjčkami.

Jaký by byl výkon těchto zařízení při skoro plné obsazenosti nevyužitých ploch, jako jsou střechy budov, brownfieldy atd., a kolik by to stálo? Je to spočítané? Existuje nějaká studie?

Možnosti výroby solární elektřiny v Česku jsou obrovské. Experti z konzultační společnosti EGÚ Brno spočítali, že výkon fotovoltaických elektráren může dosáhnout 39 gigwattů (GW). Z toho lze například 15 GW postavit na průmyslově znečištěných lokalitách, střechy rezidenčních a nerezidenčních budov mají potenciál 10,55 GW, fasády budov pak 13,2 GW. Další možností je výstavba solárních parků okolo liniových staveb v místech, která lze využít k zemědělské produkci.

Loni publikoval Svaz moderní energetiky studii vypracovanou ve spolupráci se společností Deloitte ČR. Podle ní může Česko jen do roku 2030 vybudovat až 7500 megawattů nových solárních elektráren. Současně předpokládáme, že se cena solárních parků dostane do pěti let k hranici 600 eur/kW.

Fotovoltaika je již dnes nejlevnějším řešením, jaké mohou státy zvolit pro zvyšování podílu obnovitelných zdrojů. Ideálním nástrojem jsou aukce nových kapacit. V nich soutěží zájemci o podporu a získají ji ti s nejvýhodnější nabídkou pro spotřebitele. Podobný systém využívá již pět let Německo a od roku 2016 také Polsko. Česká vláda se z nepochopitelných důvodů zavedení podpory tržního mechanismu stále brání.

Dají se tedy osázet soláry i panelové jednotky?

Ano, solární panely lze umístit také na bytové domy. Má to však háček: na jejich využití se musí shodnout celé bytové družstvo. Aby totiž mohli rozúčtovávat elektřinu z vlastního zdroje, je třeba vybudovat tzv. mikrosíť. Celý bytový dům pak bude nakupovat elektřinu ze sítě společně a rozúčtovávat ji dle spotřeby v bytových jednotkách spolu s vlastní vyrobenou elektřinou ze slunce. Jde o byrokratickou překážku, kterou by měl odstranit nový energetický zákon. V souladu s evropskou legislativou je třeba do Česka přenést podporu pro podobný typ komunitních elektráren.

Kolik v průměru stojí solární panely na rodinný dům a jaký jsou schopné generovat výkon?

Domácnosti mohou z programu Nová zelená úsporám získat podporu 35 až 170 tisíc korun na pořízení solární elektrárny. Řešením může být jednoduchý systém, kde solární elektřina slouží pro ohřev teplé užitkové vody pomocí bojleru – právě na takové systémy je určena nejnižší částka. V případě, že solární elektřinu využijí také například na svícení, získá domácnost 55 až 80 tisíc korun podle výkonu fotovoltaické elektrárny. Za takový systém po odečtení podpory zaplatí rodina v průměru 60 tisíc korun.

Stále oblíbenější jsou však systémy, které využívají ukládání elektřiny vyrobené sluncem do baterií. Právě těch vznikla loni celá polovina z nových solárních instalací na rodinných domech. Domácnost může energii díky baterii využít večer po návratu domů z práce nebo ze školy, tedy v době, kdy je spotřeba energie nejexponovanější. Podpora na pořízení fotovoltaiky s baterií je 70 až 150 tisíc korun, opět podle výkonu solární elektrárny a kapacity baterie. Rodina pak po odečtení podpory zaplatí v průměru 120–180 tisíc korun podle zvoleného výkonu panelů a baterie.

Úplně nejkomplexnější systém je pak spojení solární elektrárny, baterie a tepelného čerpadla. Stát na tento systém přispívá částkou 150 tisíc korun. Tento ucelený systém je také ekonomicky nejnáročnější, zpravidla stojí okolo 350 tisíc korun. Instalace solární elektrárny a baterií zajistí domácnosti energetickou nezávislost po dvě třetiny roku. Pokud zůstanou mírné zimy jako v posledních dvou letech, bude využitelnost vlastní čisté elektřiny ještě vyšší.

Martin Sedlák - ředitel Svazu moderní energetiky

Solár nic nevyrábí, když nesvítí, větrná elektrárna zase nevyrábí, když nefouká. Je to pravda?

Pokud je zataženo, solární panel stále vyrábí pomocí difuzního záření. Samozřejmě že v noci nevyrábí. Tento limit fotovoltaiky však překonávají stále cenově dostupnější baterie. V případě větrných turbín nehrozí, že by bylo bezvětří nad celou republikou nebo Evropou. Kouzlo obnovitelných zdrojů je v tom, že nabízí mozaiku jednotlivých projektů, které v rámci chytré sítě spolupracují a vzájemně se vykrývají. Energetická transformace není jen o soláru nebo větru. Do skládačky patří také bioplynové stanice, produkce zeleného vodíku či další formy akumulačních systémů a inteligentní řízení spotřeby.

Důležitá je i integrace energetických trhů napříč Evropou. Také v Česku můžeme těžit z přebytků větrné elektřiny ze severu nebo solární z jihu. Naší přidanou hodnotou pro evropskou transformaci pak může být role akumulace energie, a to nejen prostřednictvím jezer, která vzniknou zatopením uhelných velkolomů, ale také výstavbou elektrolyzérů pro výrobu zeleného vodíku a dalších syntetických paliv.

Žádný člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) covid-19 není zastáncem European green deal, je to tak? Proč si myslíte, že to tak je?

Nemyslím si, že mezi ekonomy nejsou zastánci progresivních řešení. Zelená dohoda pro Evropu by mohla nalézt oporu u Jana Švejnara nebo Miroslava Zámečníka. V druhé platformě ekonomů KoroNERV-20 jsou témata udržitelného rozvoje blízká rektorce Mendelovy univerzity Danuši Nerudové nebo Tomáši Sedláčkovi.

Rámcově však vidím prostor pro prosazení modernizace ekonomiky v rámci restartu ekonomiky pro všechny asociace nebo think-tanky. Ve Svazu moderní energetiky sledujeme kroky evropských vlád a doporučení mezinárodních organizací a snažíme se z toho vybrat ty nejvhodnější recepty také pro Česko. Věříme, že bude vláda slyšet na promyšlené tipy pro oživení hospodářství.

Máme jedinečnou příležitost vybudovat moderní a ekologický průmysl, který bude dobře sloužit i našim dalším generacím. Dá se říct, že je to teď, nebo nikdy. Souhlasíte?

Bezesporu. Zastavení ekonomiky nám dává šanci k promyšlení kroků na její reset. Nejde jen o rozvoj udržitelných řešení v energetice. Nově zjišťujeme, že řadu věcí lze řešit digitálně. Pravděpodobně se zmenší počet konferencí, kvůli kterým musí lidé cestovat přes celou zemi nebo půlku světa. Tím také otevíráme téma čisté mobility. Gastronomické provozy dnes zachraňují různé systémy rozvozů a často jde o jediné vozy, které na ulici zahlédnete. Města ztichla a zmizel i prach ze spalovacích motorů. Díky pandemii jsme se naučili řešit věci jinak, měli bychom se nad tím zamyslet a najít si ty správné cesty, které nám pomohou zlepšit prostředí, ve kterém žijeme.

Další klíčovou oblastí jsou pak jednorázové obaly. Ještě před rokem bylo zásadním tématem pro veřejnost skoncování s plasty na jedno použití. Doslova přes noc se však pro nás staly nutností chránící před přenosem virů gumové rukavice nebo roušky, často právě na jedno použití. Po zvládnutí největšího náporu se však potřebujeme vrátit zpět k dlouhodobě udržitelným řešením. Cirkulární ekonomika není mrtvý pojem, jen je třeba podpořit vývoj udržitelných řešení, která nahradí závislost na plastech z ropy. Kvůli pandemii Česko znovu objevilo nanotechnologie, které mohou sehrát klíčovou roli právě v produkci více udržitelných ochranných pomůcek, navíc dají práci místním lidem. S podporou České exportní banky se pak mohou tyto firmy prosadit na zahraničních trzích.

Hovoří se doslova, že po skončení pandemie SARS-CoV-2 bude průmysl zasažen jako po válečném konfliktu, což my jako průmyslový časopis bohužel vidíme stejně. Na jakých pěti pilířích byste postavil obnovu průmyslu vy?

Evropa se bude muset zamyslet, nakolik je pro ni výhodná závislost na čínských produktech. Masová výroba solárních panelů pomohla zlevnit fotovoltaiku pro všechny uživatele. Je však otázka, zda by se neměla alespoň částečně vrátit do Evropy. Obdobné příležitosti jsou také ve výrobě chemických baterií. Evropa správně prosazuje, aby gigatovárny vznikaly také na našem kontinentu, navíc v rámci uceleného konceptu recyklace vysloužilých bateriových systémů a jejich přepracování. Právě to může být jedinečnou konkurenční výhodou pro evropské firmy. Může tak vzniknout zcela nové technologické odvětví provázané s elektromobilitou a česká vláda by měla usilovat o přilákání takových investic do naší země.

Česká ekonomika je nejvíce provázána s německým hospodářstvím. Tamní vláda počítá s restartem včetně pokračování v krocích pro snižování emisí a rozvoj obnovitelných zdrojů, bude investovat do zvyšování energetické účinnosti. Právě to jsou opatření, na která by neměla zapomínat ani naše vláda.

Podle Mezinárodní energetické agentury (International energy agency, IEA) připadá přibližně 32 procent světových emisí oxidu uhličitého na průmysl. Ze satelitních snímků bylo jasně vidět, že když se průmysl zastavil, tak se vzduch pročistil a příroda se začala vracet do původního stavu. Není toto jasný vzkaz pro naši společnost, že takto to dále nejde?

Rozhodně ano. S pandemií koronaviru nezmizel problém změn klimatu, navíc už dnes, ještě před začátkem léta, vidíme extrémní problém se suchem. Nadále potřebujeme hledat cesty, které nás přivedou k dekarbonizované ekonomice. V dubnu publikovala evropská solární asociace Solar Power Europe scénáře rozvoje obnovitelných zdrojů směrem ke stoprocentnímu pokrytí dodávek. Na realizaci těchto scénářů by evropská společnost vydělala. Evropská agentura pro životní prostředí odhaduje, že škody v důsledku spalování uhlí stojí ročně mezi 66 až 112 miliardami eur. V důsledku znečištěného ovzduší pak ročně zemře 400 tisíc Evropanů. Nejpokrokovější počítá s dosažením stoprocentní obnovitelnosti ekonomiky již v roce 2040, střední v roce 2050 a konzervativní pouze s 62procentním podílem obnovitelných zdrojů v polovině století. Dva nejzelenější scénáře přitom nabídnou cenu elektřiny (LCOE) v roce 2050 na úrovni 47 eur/MWh, což je asi o pět eur levnější než konzervativní výsledek a současné ceny elektřiny na burze, které se pohybují okolo 51 eur/MWh. Takže obava, že by přechod na obnovitelné zdroje blokovaly ekonomické bariéry, nemusí platit. Je však nutná odvaha na straně politiků. Andrej Babiš nebo Karel Havlíček ji však zatím nenašli.

Změnil se nějak v průběhu světové pandemie postoj nejvýznamnějších firem světa typu Nestlé, VW Group, Microsoft nebo Facebook k závazku být uhlíkově neutrální, a to maximálně do roku 2050?

V úvodu zmíněná výzva předních evropských firem ukazuje, že naopak odpovědné firmy počítají s potřebným útlumem fosilních zdrojů. Iniciativu adresovanou Evropské komisi hájící Zelenou dohodu zaštítilo 37 generálních ředitelů. K předním firmám, které jsou součástí formující se „zelené" aliance, patří Volvo Group, Lego, IKEA, Schneider Electric France, Coca-Cola, Pepsi, Danone, Nestlé, Enel, InnoEnergy, Iberdrola, E.ON SE, L’Oréal, Saint Gobain, H&M nebo Unilever. Neformální koalice firem připomíná, že nezačínáme od začátku, ale právě Evropa již v těchto řešeních udělala obrovský kus práce a dosáhla velkého pokroku. Projekty, jako je Zelená dohoda pro Evropu (European green deal) a další národní programy, mají podle aliance obrovský potenciál k posílení evropských ekonomik.