Rozhovory

Máme důvod? Jak se změní letos životní úroveň Čechů podle Tomáše Prouzy?
„Mzdy porostou dál. Na konci roku na tom budeme lépe, než jsme teď,“ poukazuje ekonom. Navzdory tomu, že letošním fenoménem bude pro Česko nepochybně sněmovní volební kampaň. Ta o „spálené zemi“ podle něj část lidí vystraší a utrácení přibrzdí. „I přesto čekám mírný růst, který přežije i bláznivé nápady Donalda Trumpa,“ zmiňuje v rozhovoru pro FENOMÉN. Největší byznysovou konferenci na Moravě zahájí už 20. března ve Zlíně. 

Pokud byste měl vyjádřit ekonomický výhled Česka jedinou větou, jaká by to byla? 

Stačí mi na to jediné slovo: polojasno. Je to otřepaná fráze, ale stojíme na křižovatce. Buďto si budeme dál namlouvat, že můžeme dál pokračovat jako subdodavatelská ekonomika, stojící čím dál víc na pracovnících ze zahraničí, že si vystačíme s drobnými parametrickými změnami důchodů a sociálního systému, kterými udržíme stabilitu veřejných financí o pár let déle – a pak nás tahle cesta dovede na vedlejší kolej šedého průměru. Anebo konečně uděláme zásadní reformy penzijního, zdravotního a sociálního systému, pracovního práva a hlavně školství, peníze místo úplatku důchodcům investujeme do dětí a do modernizace ekonomiky – a pak porosteme mnohem rychleji a stabilněji než většina Evropy. 

Ty reformy podle vás přijdou? 

Máme pro to všechny předpoklady, ale zatím se máme příliš dobře, takže ta bolestivá rozhodnutí můžeme odkládat. 

Co nás letos může překvapit víc, než jsme čekali? A jak se na to připravit?

Jak rychle se můžeme dostat do problémů. Česko je pořád bráno jako stabilní ekonomika, ale to byla Velká Británie taky – než trhy ze dne na den ztratily důvěru ve schopnost britské vlády uřídit veřejné finance. Letos se na to moc nepřipravíme, protože tady tři čtvrtě roku poběží volební kampaň. Ale i tak se musíme chystat na to, že hned počátkem roku 2026 bude muset vláda začít dělat nepopulární změny, ať už v ní bude kdokoliv. 

Inflace, recese, nebo nový růst? Jaké scénáře máme pro rok 2025?

Je jasné, že Německo ještě nějakou dobu zůstane nemocným mužem Evropy bez ohledu na to, kdo vytvoří po únorových volbách novou německou vládu. Takže minimálně letos a možná i část příštího roku přijdeme o tahouna, který vždycky českou ekonomiku tahal z problémů. 

Co rozhodne o růstu české ekonomiky? 

Především spotřeba českých domácností. Konec inflační krize a dobrá nálada loni rychle nastartovaly utrácení domácností, a tedy i náš ekonomický růst. Ale bojím se, že masivní volební kampaň o „spálené zemi“ část lidí vystraší a utrácení přibrzdí, což přibrzdí i naši ekonomiku. I přesto čekám mírný růst, který přežije i bláznivé nápady Donalda Trumpa. 

Tématem FENOMÉNu je Umění spolupráce. Jaká spolupráce bude letos klíčová a proč?

V Česku stát často vítězí nad podnikateli. Úplně by stačilo, kdyby nám přestal házet klacky pod nohy, se zbytkem si poradíme. Tři příklady za všechny. Zaprvé: Hospodářská strategie ČR uvádí mezi desítkou priorit i farmaceutický průmysl, česká vláda spolu s Orbánem (Viktor Orbán, maďarský premiér, pozn. red.) v Bruselu bojuje za zkrácení patentové ochrany léků, jde tedy proti farmaceutickému průmyslu. 

Zadruhé: v prodejně Lidlu potřebujete stejný počet lidí v Portugalsku, Německu i Česku. Ale v Česku musíte na personálním oddělení zaměstnávat o 20 % více lidí než v Německu, abyste zvládli všechnu tu nesmyslnou českou byrokracii. 

A zatřetí: zatímco evropské firmy musí splňovat přísná pravidla pro bezpečnost výrobků a ochranu spotřebitele, platby poplatků za obaly a odvody všech možných daní, čínská konkurence to může všechno beztrestně ignorovat – a tak čínské e-shopy válcují ty evropské a stát likvidaci poctivých domácích firem jen přihlíží. 

Co si z toho mohou vzít byznysmeni? Co byste poradil jim? 

Spoustu podnikatelů se nechce angažovat v oborových asociacích nebo třeba v Hospodářské komoře. Místo toho, aby se spojili a od počátku přípravy nové regulace bojovali za její rozumné nastavení (nebo aby vůbec nevznikla), tak nedělají nic – a pak jen nadávají, když vidí výsledek. Hodně věcí se dá změnit na evropské i domácí úrovni, ale musíte počítat s tím, že to stojí čas, peníze a ochotu dělat kompromisy. A dokud to nepochopíme, tak se budeme dál divit, že evropská regulace sedí na míru západoevropským firmám, které ale také investují do toho, aby byly v Bruselu slyšet. A že ta česká je plná byrokratických nesmyslů, které nikdo včas neodchytil.

Zdroje zdražují, konkurence sílí. Pro některé může být rok 2025 bojem o přežití. Jakou strategii menším hráčům doporučujete?

Pokud to jen trochu jde, řešte snížení energetické náročnosti výroby (energie už nikdy levné nebudou) a co nejrychleji utíkejte od dodávek do automobilového sektoru. Obecně bude pořád platit, že zákazníci jsou ochotni platit za něco speciálního, zatímco komodity budou nakupovat tam, kde to je nejlevnější. A nesázejte na dlouhodobé vztahy – letos budou všichni pod tlakem snižovat náklady, a tedy tlačit na své dodavatele, protože to je na rozdíl od zaměstnanců, energií a státu místo, kde se dá ještě něco málo ušetřit. Ovšem pokud podnikáte ve službách, budete na tom lépe, pokud umíte něco, k čemu si lidé najdou emocionální vztah a nebudou úplně hledět na cenu. 

Co se v Česku musí změnit, aby byl rok 2025 skutečně zlomový? 

Letos žádný zlom nečekám, protože až do konce září budeme v tvrdé a nenávistné volební kampani pořád dokola poslouchat, jak je Česko spálená země a jak tady lidé trpí. Opak je pravdou, máme se (samozřejmě v průměru) velmi dobře, takže pořád můžeme odkládat bolestivé reformy. Pokud by tady byla koalice pro reformy, byl by to skutečně zlomový rok. Ale obávám se, že se většina voličů raději nechá koupit hezky znějícími sliby, protože jim filozofie „smrádek, ale teploučko“ dost vyhovuje. Mimochodem, vyznavači téhle filozofie jsou tak silní především proto, že Česko rychle stárne a řada mladých nechodí k volbám. Dobrovolně tak vyklízejí prostor těm, kteří o žádné reformy ve skutečnosti zájem nemají.