Rozhovory

Děčínská společnost WEFA – Bohemia, spol. s r.o., je úzce specializovaný výrobce lisovacích nástrojů. Její produkty vynikají vysokou kvalitou a i díky tomu se prodávají do celé Evropy, ale i mimo ni. Celá výroba se odehrává ve dvou halách, v nichž jsou kromě výrobních prostor situovány i kanceláře konstruktérů a projektantů, kde se tvoří konstrukce nástrojů a programy pro obráběcí stroje, a administrativní zázemí, kde sedí lidé zajišťující obchod a komunikaci s klienty. 

Procházel jsem celý areál společnosti s jejím jednatelem Vratislavem Kernem, který mi vysvětloval zákulisí celého procesu a zároveň řešil s lidmi běžné provozní záležitosti. Po prohlídce jsem nabyl dojmu, že jsem viděl špičkový závod, který v podstatě nemá zásadní problémy, ale Vratislav Kern mě vyvedl z omylu: „Pro nás je v současnosti hlavním tématem, jak těžce se v téhle zemi podniká. Těch překážek je strašně moc, neustále probíhají různé kontroly, při nichž za každou sebemenší věc, kterou přehlédnete, hned dostanete pokutu.“ 

A protože to není ojedinělý názor – setkávám se s ním prakticky ve všech provozech, které jsem navštívil –, můžeme se společně zamyslet nad chodem úspěšného podniku na pozadí politické a ekonomické situace u nás.

Co vás ještě trápí?

Například stavební řízení. Uvedu vám příklad: Vybudovali jsme si fotovoltaiku, už pět měsíců je hotová, ale nejsme schopní kvůli neustálým připomínkám a požadavkům ČEZu celou akci dokončit tak, aby ČEZ zajistil její připojení, vyměnil hodiny a my jsme mohli požádat o kolaudaci. Protože teprve až ji ČEZ připojí, dostaneme papír a na jeho základě budeme čekat další dva tři měsíce na kolaudaci. A to jsme pochopitelně měli s ČEZem všechno předjednáno. Když pak nějaký vyjadřovací orgán řekne, že chce něco doplnit, má na to dalších třicet dní, takže odhaduji, že fotovoltaiku spustíme možná na podzim. A takhle je to tady v té zemi se vším. Jakmile se dostanete k něčemu, o čem rozhoduje státní orgán nebo polostátní ČEZ, zamrznete.

S čím se potýkáte z ekonomického hlediska?

Náš největší problém je ekonomická situace v Evropě. Loni jsme nevyrobili tolik, kolik jsme plánovali, protože firmy nepracovaly. Lisovny, kam dodáváme, jsou v provozu běžně sedm dní v týdnu na tři směny, protože stroje jsou energeticky náročné a je potřeba je mít pořád nahřáté, jinak by nelisovaly. Ale lisovny jely třeba jenom na dvě směny od pondělí do pátku, což pro naše zákazníky musela být finanční katastrofa. Nehledě na to, že se tím prodražuje výroba, řeší se, co s lidmi, když není práce, a podobně. Teď v únoru a březnu se to trochu zlepšilo, ale pořád ještě nejsme na číslech, na kterých bychom měli být.

Z jakého důvodu neměly lisovny práci?

Neskutečně spadl automobilový průmysl, celé Evropě kvůli energetické krizi pokleslo stavebnictví, zdražily se vstupy, zdražily se materiály, lidé nemají peníze, takže není poptávka. Běžní lidé už jsou na tom dnes tak, že jsou rádi, že si koupí rohlík, natož aby plánovali koupi nějakého zařízení. Tohle je ekonomicky špatně, náš stát a Evropská unie ve všech směrech sama sebe střílí do hlavy. 

Foto:  WEFA – Bohemia, spol. s r.o.

Hraje v tom roli i konkurence ze třetích zemí?

My máme konkurenci v Evropě v Německu a Itálii, kde je víc firem, které umějí vyrábět nástroje poměrně dobře i s dobrou produktivitou práce. Ale my se musíme podívat na to, že Němci mají levnější energie, Italové mají energie za hubičku, kdežto u nás se od letošního roku zvedla cena elektrické energie o nějakých padesát šedesát procent, což jsou obrovské peníze – a čtvrtinu z toho dělá jenom distribuce. Tohle všechno firmy poškozuje a neuvěřitelně nám stoupají náklady, takže máme problém to ekonomicky zvládat právě vůči naší konkurenci. To nemluvím o tom, že máme spoustu dodavatelů, kteří nám rovněž zvyšují ceny o deset dvacet procent. A teď vám musí něco zbýt na to, abyste aspoň trošku zaplatil lidi, protože při třicetiprocentní inflaci, která za poslední dva roky naskákala, mají taky obrovský problém. 

Jestliže prodáváte za ceny srovnatelné s Německem, proč mohou Němci platit vyšší mzdu než vy? 

Oni mají vyšší produktivitu práce, umějí výrobek prodat s vyšší hodnotou než my. Řeknu to úplně jednoduše: oni vyrobí nástroj za zhruba stejné peníze jako my, ale protože je například povlakovaný, prodají ho mnohem dráž. To je důsledek toho, že jsou technologicky dál než my. A když vím, jak funguje učňovské školství v Německu a jak u nás, myslím si, že bychom měli okamžitě zrušit ministerstvo školství, které za třicet let neudělalo nic. K nám chodí na praxi učni a mně se chce brečet, když vidím, že se učí něco, co už dnes dávno neplatí. Klobouk dolů před vedením škol a učiteli, že se v těch tristních podmínkách, kdy na nic nejsou peníze, snaží udržet alespoň nějakou kvalitu. 

V našich lidech tedy problém nevidíte?

Ne, je to v té technologické vyspělosti. Je zvláštní, že Češi, Slováci, Poláci, Maďaři, celý Východ je třicet let uměle držen dole, aby si lidé vydělali míň peněz než na Západě. V Polsku vylisují profil možná produktivněji než v Německu, ale lidé tam víc peněz nedostanou, protože firma patří nějakému koncernu řízenému ze Západu. Já si myslím, že Západ velmi dobře žije z naší práce. A to neplatí pouze pro výrobní podniky. Není tajemstvím, kolik miliard odtéká z této republiky do zahraničí, protože nám prakticky nic nepatří.

Máte stabilní portfolio zákazníků, nebo hledáte nové?

Hledáme i nové zákazníky. Různé firmy z automotive a podobně otevírají vlastní lisovny, stávající zákazníci staví nové lisy, takže nám přibývá práce, je ale spousta lisoven, které jsme třeba neoslovili. Nedodáváme do Řecka, máme problém ve Francii – museli jsme najít člověka, který mluví francouzsky a rozumí tomu. Ta zem má svou mentalitu, kterou je nutné respektovat. 

V čem je výhoda, že jste dceřiná firma německé společnosti? 

Díky mateřské společnosti jsme vznikli, my jsme v Česku původně vůbec nebyli. Firmu Wefa v Německu založili před padesáti lety Bruno Maier a Dietrich H. Boesken. Začali jako maličká firma a dnes je to skupina, která má dvě společnosti v Německu a po jedné ve Švýcarsku, v USA a v Česku. Dohromady zaměstnává víc než dvě stě šedesát lidí, my jsme z hlediska zaměstnanců i obratu největší. Další výhodou je, že vzhledem k technologické úrovni v Německu vyrábějí produkty, které u nás vyrobit neumíme. Dělají speciální pokovené nástroje, mají spoustu světových patentů, takže například elektromobily jezdí s bateriemi chlazenými profily lisovanými přes naše nástroje. Na tenhle druh práce potřebujete know-how a bez něho by nebylo možné vůbec začít.

Pomáhala vám mateřská firma i s pořízením vybavení?

Když jsme zakládali firmu, majitel nám poslal nějaké stroje, ale postupně jsme si je museli kupovat sami. Dneska jsme naštěstí v situaci, kdy spolupracujeme, oslovujeme stejné dodavatele, abychom měli i stejné stroje kvůli případné vzájemné kompatibilitě. Některé druhy strojů máme celá skupina od jednoho dodavatele. Obecně všechny společnosti ze skupiny Wefa velmi dobře spolupracují. 

Suroviny nakupujete venku? 

Železo je z Evropy, je to švédská ocel z Uddeholmu anebo z Kind & CO z Německa. Rozhodně nebereme žádnou ocel odjinud, protože nemáme důvěru, že by byla kvalitní. Naše konkurence, jak víme, dováží ocel z různých míst, což jim snižuje náklady, ale asi jsou firmy a nástroje, kde jim nižší kvalita nevadí. My máme opravdu kvalitní ocel pouze z Evropy.

Máte robotizovaná pracoviště. Je to kvůli úspoře lidské síly nebo šetříte práci lidem?

Je to obojí plus to nejdůležitější – robotizace nám umožňuje udržet nepřetržitý provoz. Stroje jedou o víkendu, v noci, bezobslužně, a tím pádem se nám vyplácí do nich investovat. V momentě, kdy by stroje pracovaly třeba jenom dvě stě padesát hodin měsíčně, nevyplatí se je kupovat. To je asi nejdůležitější článek robotizace, další je pak usnadnění práce lidem a zároveň přesnost plánování výroby. 

Četl jsem, že investice pořizujete výhradně z vlastních zdrojů, je to tak? 

Není to tak, že bychom si platili všechno sami, pomáhá nám v tom mateřská společnost. Kdybychom měli platit investici ze svého, tak na ni v žádném případě nemáme. Navíc kvůli současné tuzemské ekonomické situaci a i kvůli cenám energií se naše marže pohybuje kolem tří až čtyř procent, což už je na hranici, kdy nezbývá na investice a rozvoj. A zase z toho viním současnou vládu, protože když se podíváte na srovnání naší země s ostatními zeměmi Evropy, tak jsme na posledním místě, a je otázka, proč tomu tak je.