Rozhovory

Přitom by zadavatel, případně stát měl mít s uchazeči nejpozději na podzim tohoto roku dojednané nejlepší podmínky dostavby nových jaderných zdrojů, do nichž spadá i zapojení českého jaderného know-how. Jak to vidí expert na energetiku, na to jsme se ptali Josefa Perlíka, výkonného ředitele Aliance české energetiky.

Pane Perlíku, aktuálně se řeší hamletovská otázka „být, či nebýt“ – tedy zda stavět, či nestavět velké jaderné bloky – a potažmo do jaké míry budou do projektu zapojeny české firmy. Jak na vás působí odmítání potřeby velkých jaderných bloků a podpora plynových elektráren?

Některé názory, které se v posledních dnech objevily v médiích, mě dost překvapily. Měl jsem za to, že otázka potřeby výstavby stabilního zdroje, který bude garantovat dostatečný objem výroby cenově dostupné elektrické energie pro české domácnosti a firmy a který zaručí energetickou stabilitu a nezávislost České republiky na dodávkách z cizích zemí, je vyřešena.

Myšlenka, že v době, kdy se zcela realisticky plánuje mimo jiné přechod od spalovacích motorů k pohonu na elektrickou energii a kdy skokově narůstá spotřeba elektrické energie jako celku, se budeme v Česku spoléhat na elektřinu vyrobenou obnovitelnými zdroji nebo z plynu, mi přijde absolutně nezodpovědná. Pokud někdo tvrdí, že je ve světě dostatek levného plynu, tak otázkou je a bude, za kolik. To, že nyní stojí jedna MWh 30 eur místo 300, neznamená, že to tak zůstane. Evidentně je to komodita, která podléhá velkým cenovým výkyvům a silným vlivům, které přesahují hranice České republiky. Ostatně jsme to všichni zažívali na vlastní kůži poslední rok a půl.

Navíc i samotné země těžící plyn upozorňují, že v budoucnu bude pro Evropu plynu nedostatek. Na plyn vsadilo Německo, které aktuálně řeší, jak závislost na této surovině diverzifikovat. Co je však zásadní – zatím jsme neviděli žádné analýzy, kolik plynových elektráren by bylo třeba postavit, kde se budou stavět a jakou kapacitu budou moci obsáhnout. Plynové elektrárny vidím jako důležitou součást energetického mixu, ale v žádném případě ne jako zásadní zdroj pro zajištění energetické soběstačnosti Česka.

Pokud se bavíme o energetice, oponenti uvádějí, proč stavět velké bloky, když můžeme využít malých modulárních reaktorů (SMR)?

Je velmi krátkozraké spoléhat se na technologie, které zatím ještě nejsou vyvinuté, natož odzkoušené, a to jak v oblasti malých modulárních reaktorů, tak i dalších, např. takzvaných zelených technologií, o kterých se zatím pouze mluví. Na to už nemá Evropa ani Česká republika čas. Malým modulárním reaktorům „možná a nadějně“ patří budoucnost jaderné energetiky – mohou být skutečně další technologickou variantou jaderněenergetického průmyslu. Reálně je však třeba přiklonit se ke slovu „možná“, jelikož si musí svou cestu ještě prošlapat.

Vzhledem k tomu, že výstavba malého jaderného zdroje vyžaduje stejně náročný legislativní proces a schvalování regulačních orgánů pro jadernou bezpečnost i provozovatele jaderných elektráren jako u výstavby velkého zdroje, nedokážu si představit, že by v dohledné době mohly reálně nahradit požadovaný objem výroby. Vnímáme je rovněž jako součást budoucího energetického mixu, nicméně pro zajištění potřeb českých domácností a firem je třeba primárně vybudovat standardní bloky, které zabezpečí výrobu požadovaného množství elektrické energie za rozumné ceny. Přestaňme sázet na „kdyby“ a realizujme to, co je jednoznačně odzkoušené a funkční. V průběhu dekády lze situaci vyhodnotit a přístup změnit podle vývoje a prvních reálných zkušeností s případnými aplikacemi SMR v praxi.

Podívejme se ještě na druhý problém. Dodavatelé do jaderné energetiky se ozývají, že stále nemají záruky, jak se budou podílet na plánované dostavbě nových jaderných zdrojů v ČR. Proč po tom volají právě teď?

Zadavatel dostane finální nabídky v polovině září tohoto roku. Na jejich základě se bude odehrávat další „dějství“ tendru, které vyvrcholí výběrem vítěze. V době podání finálních nabídek by již mělo být známé, do jaké míry jednotliví uchazeči počítají s účastí českého průmyslu, a to včetně jasných deklarací charakteru prací a dodávek včetně garance, že tento objem bude v rámci realizace projektu dodržen. Vzhledem k tomu, že je téměř polovina roku a stále se nic neděje, je logické, že jsou české firmy nervózní. Ministerstvo průmyslu a obchodu má k dispozici podrobnou analýzu kompetencí českých firem, která uvádí reálné zapojení českých firem s jaderným know-how v objemu dodávek 65 procent. Ve zcela zásadním rozsahu mohou dodat třeba turbínový ostrov, stejně tak i pomocné a společné systémy nebo elektročást či stavební část. Velmi významný podíl pak mohou mít v dodávkách pro jaderný ostrov a systémy kontroly a řízení.

Co chcete aktuálně po vládě?

Stát musí najít cestu, jak hrát významnou roli v připravovaných projektech tak, aby mohl uplatnit své zájmy. Před tím je ale třeba dokončit stávající tendr vypsaným způsobem. Jeho kolaps si nemůžeme dovolit, znamenal by problémy a zpoždění, které by mělo fatální následky pro celý stát. Jak už jsem uvedl, měl by s uchazeči předem vyjednat garanci účasti českých firem, a to minimálně ve stejné míře, jakou mají zajištěnou účast na jaderných projektech firmy z Polska, Maďarska či Francie. Pokud tak neučiní, hrozí reálné riziko, že bude pro vítěze tendru výhodnější najmout si na dostavbu jaderného zdroje v České republice zahraniční dodavatele, se kterými budou spolupracovat na zakázkách v Evropě, kde mají tamní firmy účast vyjednanou státem. A to by v době, kdy řešíme výrazné schodky státního rozpočtu, důchodovou reformu a kdy hledáme nástroje, jak výrazným způsobem zvýšit příjmovou stranu státního rozpočtu, bylo jemně řečeno nezodpovědné.

Proč myslíte?

Protože české firmy odvádějí v Česku daně, zaměstnávají a vychovávají české jaderné experty a dlouhodobě podporují české školství. Servisují kompletně všech šest stávajících bloků a musejí si tuto dovednost zachovat ku prospěchu průmyslu, ale i zadavatele. Jsou také místně lokalizovány tak, že je to extrémně výhodné pro následný servis provozovaných bloků. Těch důvodů je celá řada. Je však až údivné, že otázka „proč“ vlastně vzniká – v ostatních zemích je to, zcela logicky, naprosto automatické.

Mimochodem, je zde i nezanedbatelný finanční důvod. Podle analýzy vypracované Vysokou školou ekonomickou v Praze by v případě dostavby čtyř jaderných bloků činilo navýšení HDP České republiky za dobu výstavby až 936 mld. korun a příjmů veřejných rozpočtů až 384 mld. Při dostavbě jednoho bloku by došlo k navýšení HDP až o 234 mld. korun a příjmů veřejných rozpočtů až o 96 mld. korun. A to už nejsou zanedbatelné příjmy do státní pokladny. Z pohledu běžného občana či firmy je tedy dostavba nového jaderného bloku pro zajištění energetické soběstačnosti České republiky státním zájmem stejně jako vyjednání účasti maximálního zapojení českých firem do dostavby z pohledu příjmů do státní kasy i zachování českého jaderného know-how.