Rozhovory

Sem patří i investice do průmyslových podniků. Dost často jde o investici ve stylu koupit, zhodnotit a se ziskem prodat. Ve chvíli, kdy si investiční skupina takový podnik ponechá se záměrem ho dál provozovat, vrhá se do bouřlivých vod podnikání se spoustou proměnných a s okolnostmi, které nemůže nijak ovlivnit. Investiční skupina Thein má své motto: Investujeme do budoucnosti.

Co to znamená v praxi, objasňuje pro náš časopis Michal Brijar, výkonný ředitel společnosti Thein Industry s.r.o.: „Naše skupina má dvě nohy – průmyslovou a ICT. Průmyslovou část – Thein Industry – mám na starosti já. V ICT části jde o investování primárně do společností se zaměřením v oborech ICT a kyberbezpečnosti. V Thein Industry máme tři společnosti, které reálně něco produkují, a dvě, které poskytují služby. Celé naše portfolio malých společností cílí na oblast železniční dopravy a energetického průmyslu a naší ambicí je udělat z nich v horizontu dvou tří let minimálně střední firmy.

První společnost Ponec, výrobní firma sídlící v Milovicích nad Labem, je dodavatelem pro železnice. Ponec má dnes zhruba pětadvacet lidí, pracuje na jednu směnu a je zaměřen na přesné obrábění dílů. Další společností je Cotring z Ivančic u Brna, to je čistě svařovna o velikosti zhruba jako Ponec, kde se dělají větší svařence třeba do deseti tun. Taky funguje na jednu směnu a zdejší zakázky míří jak do železniční dopravy, tak do energa. Třetí společnost, Železniční dodavatelská z Nymburka, se zaměřuje čistě na kolejový byznys. Já jí říkám nákupně-obchodní, protože zajišťuje náhradní díly pro vybraný segment lokomotiv. Jsou to většinou starší stroje z ČKD Škoda – lokomotivy, které se tady dělaly před desítkami let, ale pořád na československém trhu jezdí a jezdí i v Polsku, na Balkáně a dalších státech na východ od Slovenska. Železniční dodavatelská má portfolio dodavatelů a výkresovou dokumentaci k lokomotivám, drží vlastní sklad a zajišťuje pro jejich provozovatele náhradní díly. V podstatě zásobuje tak velké hráče, jako jsou České dráhy, ČD Cargo, CZ Loko, všechny ŽOS, na Slovensku ZSSK Cargo, Zvolen Trading a podobně.

Železniční dodavatelská se zúčastňuje různých tendrů a my se snažíme v rámci našich firem – primárně jde o Ponec – zařídit, aby pro ni vyráběly komponenty. Usilujeme o jakousi symbiózu mezi firmami a logicky chceme, aby i u dalších firem, které plánujeme dále nakupovat, existovala nějaká synergie. Začali jsme s menšími společnostmi nižších úrovní a teď se chceme postupně dívat na střední a větší firmy, aby se řetězec uzavřel. To znamená, že máme dodavatele dílčích komponent, potom chceme mít větší celky, montážní celky a pak se ideálně můžeme bavit o nějakém finálním produktu.“

Váš investiční záměr tedy je si ty firmy nechat. Nechcete je jenom zvelebit a dále prodat?

Ne, ne. My chceme koupit, zlepšit a dlouhodobě provozovat.

V těch firmách figuruje Thein jako majoritní vlastník?

Přesně tak. Thein Industry je vlastněn zakladatelem investiční skupiny Thein Tomášem Budníkem, takže majoritním vlastníkem těch firem je on.

Museli jste dosazovat vlastní management?

Ve firmách, do kterých investujeme, existoval nějaký stálý management, ve většině případů je vedl jejich majitel, který měl pod sebou své lidi – technicko-hospodářské pracovníky – a ti ho podporovali. V momentě, kdy majitel odchází, je většinou dost těžké převzít štafetu tak, aby firma pokračovala dál jen se stávající posádkou. Majitel většinou zastával strategické funkce spojené s obchodem a financemi, včetně zajištění klíčových rozhodnutí. My se snažíme postavit fungující strukturu sestavenou ze zástupců jednotlivých oddělení typu technologie, logistika, nákup či výroba a v pozici provozního šéfa, „dříve zastoupené majitelem“, jsem dnes v těch třech společnostech já. Samozřejmě do budoucna chceme mít svého operations manažera, který by si vzal tuto roli na starost.

Protože kupujete zdravé firmy, předpokládám, že nemáte potřebu obměny výrobního programu.

Přesně tak, ten zůstal většinou stejný. Máme spíše ambice firmy ještě rozvinout. Vidíme určitý převis poptávky a vzhledem k tomu, že většina firem jede jen na jednu směnu, je tam velký potenciál. Proto chceme začít stavět i druhé směny, tady ovšem narážíme na nedostatek pracovní síly. Už relativně dlouhou dobu jednáme s několika různými agenturami, u kterých poptáváme výrobní dělníky, svářeče, frézaře, soustružníky, ale je to obtížné. V Čechách lidé skoro nejsou. Nedostatek pracovníků se snažíme řešit větší automatizací a organizačně-procesními změnami. Například v Ponci máme ve výrobě u obráběcích strojů zaměstnance, kteří jsou zároveň programátoři, seřizovači a obsluha, což klade vysoké nároky na kvalifikaci a je velmi obtížné na pracovním trhu tyto lidi najít. I proto pracujeme na vyčlenění programátorů, ve výrobě si chceme nechat čistě obsluhu a začít provozovat víc strojů. To by nám mohlo pomoct. Samozřejmě se kontinuálně věnujeme automatizaci a digitalizaci provozu.

Když jste zmínil automatizaci, chcete zavádět například i svářecí automaty?

Do budoucna automatizovat chceme, ale zatím je svařování postaveno na lidech. Zakázky jsou primárně zaměřeny na ruční svařování, jejich náročné konstrukce ani neumožňují nasazení automatů. Zatím musíme zůstat u ruční práce.

Dosud jste zmiňoval tři firmy, zbylé dvě poskytují servis. Jaký a komu?

Společnost Lokorent Services je zaměřena na pronájem lokomotiv. To je aktivita, s níž jsme intenzivněji začali tento rok, když jsme koupili první lokomotivu pro polský trh. Máme tam polského dopravce, který chce provozovat české lokomotivy, první jsme mu předávali v srpnu a do konce roku má zájem o další tři až pět lokomotiv. I tady vidíme velký potenciál, máme firmy, které vyrábějí pro železnice a které zajišťují náhradní díly, takže opět je prostor pro synergii našich společností. Naše vize u Lokorentu je mít do pěti let třicet lokomotiv a ty pronajímat.

To je tak slibný trh – pronájem lokomotiv?

Ten trh tady je a dokonce velký. V Čechách už máme také zájemce o pronájem, který by chtěl provozovat až deset lokomotiv. Zatím jsme v jednání, takže ho nechci jmenovat. Na evropském trhu operují velké společnosti, které mají stovky lokomotiv, mezi ně úplně nemíříme. Pak ale existují malé lokální společnosti, které mají třeba čtyři starší lokomotivy, a těm můžeme konkurovat. Lokorent Services založili Tomáš a Filip Budníkovi, stejně jako zatím poslední společnost v našem portfoliu – Hydrogenic Technology. To je firma, která se snaží propojovat vodíkové technologie. Obě společnosti jsou nyní stoprocentně vlastěny  fondem Thein Private Equity SICAV.

O vodíku se dnes hodně mluví v kontextu úspor energií a green dealu, ale když se na to podíváte ekonomicky, zelený vodík je pořád ještě příliš drahý. V současnosti se o vodíkovou technologii zajímají hlavně společnosti, které chtějí realizovat nějaký pilotní projekt. Jeden takový máme rozjednaný s veřejnou logistickou firmou a týká se vodíkových dodávek, které by měly jezdit na trase Drážďany–Praha. Hydrogenic Technology propojuje firmy poskytující vodíkové technologie s firmami, které je jsou schopné zafinancovat, a projektově to zastřešuje. Samozřejmě i v tomto případě máme větší ambice, na druhé straně tu musí být nějaká návratnost, která v tuto dobu úplně není. Za pár let to ale už může být trošičku jiné a my na tu dobu chceme být připravení, protože potenciál tam určitě je.

Společnosti, do kterých jste dosud investovali, byly všechno rodinné firmy?

Přesně tak, jsou to všechno firmy, které mají svého majitele–zakladatele, a není tam žádný kapitál ze zahraničí ani to není žádná korporace. Jednáme přímo s majiteli a naše vize je držet české strojírenství a snažit se ho rozvíjet. Podle mě má české strojírenství ve světě stále ještě dobrý zvuk, na druhou stranu se posouváme tam, kde bylo Německo před pár lety – pracovní síla tu není už tak levná, jak tomu bylo dvacet let zpátky. Občas české strojírenství také trpí tím, že se do něj tolik neinvestuje. Je to takový český příznak – jak se jednou něco koupí, musí se z toho těžit na maximum co nejdéle. Netvrdím, že je to tak všude, ale děje se to. A protože už nemáme levnou pracovní sílu, ale chceme držet krok s východními firmami, které tu pracovní sílu ještě levnou mají, musíme jít cestou investování, inovací, zvyšování efektivity a snižování nákladů.

Zmínil jste nedostatek pracovní síly. Jak s tím zápasíte?

Ano, obecně je v Čechách na trhu nedostatek lidí, ale firmy, které máme, jsou z hlediska personálního obsazení poměrně stabilní. Máme tam zaměstnance, kteří už pro původního majitele pracovali desítky let a i po našem převzetí zůstali, takže fluktuace je minimální. Naopak se snažíme další zaměstnance přibírat. Jsme například ve spojení s některými průmyslovými školami, kde hledáme příležitosti pro studenty, kteří pak v budoucnu pro nás budou ověřenými kandidáty. Jednou z našich nejvyšších hodnot jsou právě lidé ve firmách. Dobře si uvědomujeme jejich důležitost, proto chceme investovat i do jejich rozvoje a do pracovních podmínek. Lidský prvek je něco, do čeho chceme investovat opravdu hodně. Další hodnotou je už zmíněná synergie, proto i nákup dalších firem se bude řídit naší strategií budoucích synergií, abychom vytvořili uzavřený fungující průmyslový ekosystém.

www.theinindustry.eu