Rozhovory
PRAKAB KABELOVNA: Jsme připraveni dodávat pro jadernou energetiku
Tomáš Zieschang, Foto: PRAKAB PRAŽSKÁ KABELOVNA, s.r.o.
V pražské Hostivaři, kde stojí tovární haly společnosti PRAKAB PRAŽSKÉ KABELOVNY, s.r.o., se kabely vyráběly už před více než sto lety. A vyrábějí se tam dodnes.
Pražskou továrnu na kabely založil průmyslník Emil Kolben už v roce 1921, kdy odkoupil pobočku Schwechatské kabelárny (SKW) Otto Steinera z Rakouska v pražských Vysočanech, která sídlila těsně vedle Kolbenky. „Od té doby továrna vyrábí kabely, tedy po celou dobu první republiky, za války tu vyráběli kabely Němci, za socialismu se tady vyráběly kabely a pokračovalo se v tom i po roce 1989. Krátce po sametové revoluci si potomci Otto Steinera koupili kabelovnu zpět a dodnes ji vlastní. Na pozadí příběhu kabelovny se odehrávaly neuvěřitelné a dramatické příběhy několika rodin,“ řekl mi na úvod našeho rozhovoru jednatel společnosti PRAKAB Tomáš Zieschang.
Jaké jsou hlavní druhy kabelů, které vyrábíte?
Poslední desetiletí se soustředíme na kabely pro energetické sítě, na kabely pro stavby – tedy především bezpečnostní kabely –, pro veřejné budovy, metro, vestibuly, obchodní centra a podobně a na drážní signální kabely. To jsou naše hlavní obory, přičemž objemově největší je energetika. Boom v této oblasti je obrovský, vidíme to na zakázkách, nicméně to s sebou nese různé vlny potřeb, které jsou pro nás jako pro výrobce nepříjemné a jsou spojeny s velmi intenzivním tokem materiálu. My zpracováváme kolem dvaceti tisíc tun mědi a nějakých osmnáct tisíc tun hliníku ročně. Když pak dojde k náhlé stagnaci odvětví, jako tomu bylo v souvislosti s konfliktem na Ukrajině, najednou nám na skladě zbývá obrovské množství kabelů, ale když dojde k oživení, zase nestačíme vyrábět.
Zmínil jste hliník. Já myslel, že ho už nahradila měď.
Naopak, hliník je v energetice čím dál žádanější kov, který nahrazuje měď. Zemní kabely se už skoro vůbec nepoužívají měděné. Hliník má velkou výhodu, protože dnes už ho hutě vyrobí tak čistý, že jeho vodivost je srovnatelná s mědí, nekrade se, je levnější, je lehčí, takže je snadnější transport, pokládka a podobně. Je to, myslím, v energetice kov budoucnosti.
Je ho dostatek?
Hliníku je dost, my ho kupujeme po celém světě, vozíme ho z Malajsie, z Afriky nebo Islandu, ale je problém ho mít v množství a v čase, kdy potřebujete. To je ten tok materiálu. Když objednáme větší množství a nemáme dost zakázek, váže nám to obrovské peníze, protože jde o dost drahé kovy.
Objevil se v souvislosti s elektromobilitou nějaký nový kvalitativní požadavek na kabely?
Z hlediska portfolia, které vyrábíme, nevyžaduje elektromobilita žádné speciálnější kabely. Pro rozvody k nabíječkám musíme pouze dodávat silné kabely s velkým průřezem, ale pokud je kabel správně dimenzovaný, zvládne i velký průtok proudu, to není nic speciálního. Speciální je to, co potom jde z nabíječky ven. Tyhle kabely vyrábí naše dceřiná společnost ICS na Slovensku. To jsou speciální kabely, které v sobě mají chladicí médium, protože jinak byste je ani neudržel v ruce, jak by byly horké. V naší dceřince ICS vyrábíme i další kabely pro robotiku, pro průmyslové využití a podobně.
Jak vnímáte elektromobilitu?
Jeden z velkých problémů elektromobility jsou rozvody. Říká se, že v budoucnu by měla být u každé pouliční lampy nabíječka, jenomže stávající rozvody nejsou dostačující. V Německu už s tím třeba při výstavbě nových čtvrtí počítají a dávají do země naddimenzované kabely, které zvládnou velký průtok proudu. Podobný problém představuje zavádění obnovitelných zdrojů energie, protože tím najednou v čase vzniká velké množství vyrobeného elektrického proudu, který musíme něčím dopravit. To je pro kabely obrovská zátěž, proto je žádoucí, aby se takto vyrobená energie skladovala v místě a nepouštěla se najednou do sítě. Samozřejmě dostatečně dimenzované kabely představují pro investora poměrně velký finanční výdaj, protože musí pod zem položit mnohem víc drahého materiálu.
O to víc se zaobíráme supravodivostí, protože čím je materiál vodivější, tím je menší dimenze kabelu a tím méně drahého kovu potřebujeme. Taky umíme kabely chladit. Říká se tomu hybridní kabel – obsahuje trubičky, kterými se dá vést chladicí médium. Jeden takový kabel vyrábíme pro Pražskou energetiku, ale ten má v sobě trubičku z jiného důvodu. Prostřeluje se do ní tlakovým vzduchem optické vlákno, jímž se v hustě zastavěné oblasti dá velmi dobře připojit na internet nebo se jím dají na dálku odečítat elektroměry a podobně.
Jaké vlastnosti má bezpečnostní kabel?
Tyto kabely lze rozdělit do dvou základních skupin. V první skupině je kabel, který retarduje oheň, takže špatně hoří, nevypouští zplodiny, málo kouří a podobně. Druhá, vyšší kategorie jsou takzvané kabely s funkční schopností. To znamená, že i v tom největším požáru si zachovávají svou funkci vedení proudu nebo vedení nějakého signálu. Takovými kabely se ovládají nouzová světla, poplašná zařízení, ventilace, otevírání oken, nouzových dveří, zkrátka všechno, co musí i během požáru fungovat. Tyto kabely se dělí do tří základních kategorií E30, E60 a E90, přičemž číslo představuje minuty, po které kabel vydrží i v ohni vykonávat svou funkci.
Ve skutečnosti to vypadá tak, že kabel kompletně shoří a nesmí se na něj sáhnout, protože by se rozpadl, ale dokud leží tam, kde je, pořád vede proud. Požární odolnost je daná skladbou kabelu, který má různé ochranné vrstvy, a chemií použitého plastu. Ty jsou na bázi silikonových hmot, plněné nehořlavými silikázami a poznáte je tak, že mají jinou barvu než černou. My máme i zelené a modré, ale většinou jsou oranžové nebo červené. Bezpečné kabely je velmi zajímavý obor a spolupracujeme v něm úzce se stavaři, s požárními techniky a s hasiči.
Znamená to, že si tyto kabely sami vyvíjíte?
To nejsou úplně nové myšlenky, první nehořlavé kabely u nás vznikly už v šedesátých letech minulého století. Nicméně poslední dobou je i kvůli novým normám a předpisům vývoj těchto materiálů velmi intenzivní. A abyste takové věci mohli vyvíjet, musíte je zkoušet, což v případě kabelů znamená je spalovat. Na to máme speciální akreditované laboratoře, které využívá i Elektrotechnický zkušební ústav, a máme pochopitelně i odborníky, kteří se tím zabývají.
Plánuje se dostavba nových jaderných bloků. Je to pro vás příležitost?
Bezesporu. Vlastníme i certifikát na výrobu kabelů pro jadernou energetiku, takže jsme připravení. Zároveň jsme už jednali s uchazeči o dostavbu.
Dotýká se vás zelená politika EU?
Dotýká se nás velmi. Jsme členy české Asociace výrobců kabelů (AVK), jež je zase součástí Evropské asociace výrobců kabelů Europacable, což je poměrně významná evropská organizace. Její představitelé se dohodli, že kabelový průmysl půjde příkladem, takže už docela dlouhou dobu se zabýváme recyklací, zpětným zpracováním kovů a podobně. Ale do zelené politiky patří i sociální otázky, jako je péče o zaměstnance a vytváření kvalitních podmínek k práci. Považuji to za správnou věc, jenom mě mrzí, že kolem každé dobré věci vzniká obrovská byrokracie, která nás zatěžuje jak fyzicky, tak finančně.
Na druhé straně jeden náš kolega, ředitel inovací se svým týmem, přímo sedí v různých komisích v Bruselu a aktivně se snaží ovlivňovat rozhodnutí Evropské komise a europarlamentu. Já vždycky říkám, že nadávat na Evropskou unii je hezké, ale co kdo dělá pro to, aby to bylo jinak? Evropská rozhodnutí se dají ovlivnit, ale musíte tam mít své lidi. Samozřejmě musejí být schopní, vzdělaní, umět jazyk a musíte je zaplatit, ale můžete tak ovlivňovat to, co se tam děje a o čem se rozhoduje. Kdyby tam každý poslal své odborníky, tak by se to tam hodně zlepšilo. V evropských institucích není lobbing sprosté slovo a europoslanci ho zhusta využívají, když mají rozhodovat o otázkách, kterým nerozumějí. Takže i na tomto poli se snažíme aktivně působit.