Rozhovory

Kvůli celosvětové pandemii covidu-19 bude konec těžby uhlí v Česku ještě urychlen, je to pravda?

Nemyslím si. Konec těžby a hlavně pak spalování uhlí je kontinuální proces, který běží už delší dobu. Speciálně v EU je hnacím motorem trh s emisními povolenkami EU ETS. Pomáhá také stále levnější plyn. Ten v kombinaci s přibližně polovičními emisemi oproti uhlí (při spalování) a stále dražšími povolenkami CO₂ na evropském trhu vytlačuje uhlí ekonomicky. Nezanedbatelný vliv na tento sektor má i stále větší tlak finančních institucí, které už nechtějí financovat ani pojišťovat tento byznys, aneb evropský green deal.

Česko nemá stejné přírodní podmínky jako Rakousko, tj. divoké řeky, ani u nás moc nefouká a samozřejmě nesvítí slunce jako ve Španělsku. To jsou nejčastější argumenty našich politiků a většiny občanů, proč to bez jádra nedáme. Je to tak?

Je nesporně pravda, že nemáme takové přírodní podmínky pro OZE (vítr, slunce, voda) jako Rakušané nebo Italové či Portugalci. Na druhou stranu ani náhodou zatím nevyužíváme potenciál, který v Česku máme. Je ale velkým omylem Česka spojovat jadernou energetiku s budováním velkých (mamutích) jaderných bloků, jako tomu bylo v posledních dekádách minulého století. S rozvojem OZE, pro něž jsou ideálním „spojencem“ plynové či paroplynové elektrárny, a rychle pokračující decentralizací, která s sebou přinese i změny v distribuci elektřiny, budou do budoucna pro energetiku mnohem vhodnější podstatně menší jaderné bloky (300 až 500 MW), případně SMR či dokonce mikroreaktory. Změnu také přinese příchod životaschopného a ekonomicky přijatelného konceptu skladování elektřiny, který bude v kombinaci s nestabilními OZE zlomem v energetice. To je pro jadernou energetiku velkých mamutích bloků, jejichž příprava a stavba mohou trvat až 20 let, obrovská hrozba.

Nový blok v Dukovanech za 160 miliard korun a doba dokončení a spuštění v roce 2036 – tomu přece může věřit jenom úplný blázen. Nastiňte nám prosím váš reálný odhad a co by se za ty peníze dalo pořídit místo nového jaderného bloku s minimálně stejným výkonem.

Cena 160 miliard korun je tzv. overnight cena (cena, kdyby se jaderná elektrárna postavila přes noc). Z toho je zřejmé, že uvádění této ceny je vůči veřejnosti jak ze strany ČEZu, tak i vládních politiků „nechutný“ trik. Do kompletní ceny totiž chybí započítat veškeré finanční náklady, které jsou u extrémně dlouhé stavby jaderné elektrárny obrovské a tvoří významnou část ceny. Například Britové, kteří nyní mluví o dalších blocích projektu Sizewell, mluví o ceně 20 miliard liber za dva bloky včetně inflace. Realita samozřejmě bude ještě vyšší, ale alespoň se nejedná o fatální podvod veřejnosti jako u nás.

Reálný odhad pro jaderný blok o výkonu až 1200 MW je 250 až 350 miliard korun, tedy pětkrát až sedmkrát tolik, za co byl dokončen jeden blok jaderné elektrárny Temelín. Za tyto peníze by dnes mohlo vzniknout až 20 paroplynových elektráren o výkonu 838 MW (investice ČEZu v Počeradech) a s vysokou pravděpodobností (při současných cenách plynu) by produkovaly dvakrát levnější elektřinu než zmíněný jaderný blok.

Proč energetická koncepce ČR vůbec nepočítá s novými modulárními reaktory čtvrté generace? Kvůli poměru cena–výkon? Bylo by to vůbec pro nás řešením?

Protože Česko žádnou aktuální energetickou koncepci nemá. Plány z první poloviny poslední dekády jsou definitivně určeny na výstavku do muzea. To, že se u nás propaguje jako spásonosné řešení jeden blok Dukovan, je čistou politickou propagandou pro volby v roce 2021. Premiér Babiš sleduje veřejnou podporu jaderné energetiky (bohužel současně klamanou zcela nereálnými politickými argumenty, čísly a výpočty) a vymezuje se proti evropské energetické politice. Věřím, že po roce 2021 snad bude následovat éra, kdy se do energetiky vrátí selský rozum a česká energetika nastoupí reálnou cestu v kontextu vývoje evropské energetiky.

Máte svůj vlastní byznys s fotovoltaikou, můžete nám popsat, o co jde? Hodně čtenářů vás obviňuje z toho, že jste tak kritický k jádru, protože vám jde o váš vlastní byznys.

Jsem spoluvlastníkem společnosti, která má na střechách budov ve skladovém areálu fotovoltaiku. Navíc nejde o žádný zásadní výkon, o nějaké souvislosti s jadernou energetikou tak nemůže být vůbec řeč. Jsem obviňován spíše z toho, že spolupracuji se skupinou J & T a podporuji v energetice plyn. Tato argumentace je ale stejně hloupá (nakonec šíří ji sám výkonný ředitel ČEZu). J & T má aktivity v plynu na Slovensku a to je úplně mimo jakýkoli můj dosah. Naopak J & T na rozdíl od ČEZu nebo i jiných subjektů v Česku žádná významná plynová aktiva nevlastní. Je těžké lidem vysvětlit, že mi jde o jediné, a to ochranu investic, které spravuji a jejichž významnou součástí jsou akcie ČEZu. Jen a pouze trvám na tom, aby vedení společnosti ČEZ spravovalo majetek všech akcionářů s péčí řádného hospodáře, jak tomu velí zákon, a neupřednostňovalo zájmy státu, ač jsou jakékoli. Pokud tomu má být jinak, má stát dostatek zákonných možností, jak to vyřešit, včetně té se minoritních akcionářů ČEZu zbavit (vykoupit je). Paradoxem situace je, že by to pro něj byla výhra v loterii. Politikům ale chybí to podstatné – mít odvahu a schopnost pochopit podstatu a současně se nenechat vláčet zájmy vedení ČEZu a oplácet to. To je začarovaný kruh české energetiky.

Poslední dobou dělám poměrně často rozhovory s Martinem Sedlákem, programovým ředitelem Svazu moderní energetiky. On jasně říká, že je potřeba vyslat ministra Havlíčka na stáž do Rakouska. Jak to vidíte vy?

Postoje pana ministra Havlíčka beru s rezervou. Zřetelně plní politická zadání bez jakékoli odborné znalosti či vůbec snahy si v tomto směru něco málo nastudovat.

Jak by podle vás měla být založena energetická koncepce v Česku, když ne nový blok v Dukovanech? Již postavené elektrárny Dukovany a Temelín mají také svou vlastní omezenou životnost.

Už jsem odpovídal výše.

Slova jako dekarbonizace, udržitelnost, chytrá a úsporná řešení jsou součástí dohody European Green Deal neboli zeleného údělu a také součástí plánu na podporu oživení Evropy. V příštích deseti letech dojde ke změně současné ekonomiky a průmyslu – je to hrozba, nebo příležitost?

Je to výzva i riziko. Do určité míry to může být veliký impulz, hrozí ale přepolitizování celého záměru a pak velký průšvih. Osobně si myslím, že Evropa balancuje na hraně tohoto rozporu.

Je pravda, že do roku 2024 je pořád možnost celou zakázku na dostavbu nového bloku v Dukovanech zrušit? Narážím na to, že volby může samozřejmě vyhrát úplně někdo jiný, kdo pak bude vládnout.

Spíše čekám, že někdy kolem tohoto roku bude projekt jaderného bloku v Dukovanech ze sta procent v rukou státu, a pak děj se vůle boží. Daňový poplatník by se měl mít na pozoru, ČEZ bude jen externě „spolupracovat“.

Sami všichni již vidíme, že rozhoduje ten, kdo vládne. Je jasné, že pokud my jako čtenáři a zároveň také voliči budeme chtít změnu, jakou by se Česká republika měla vydat, budeme si muset podle svých priorit zvolit patřičnou politickou stranu. Máte nějaký vzkaz pro naše občany?

Nevěřte politikům ani manažerům společnosti ČEZ prosazujícím stavbu jednoho jaderného bloku, kteří tvrdí, že to zajistí Česku soběstačnost, přijatelné ceny elektřiny pro spotřebitele či energetickou bezpečnost. Nic z toho není pravda. Jeden blok, na který si má stát půjčit až 175 miliard korun, a pokrýt tak 70 procent investice, a jenž má vyrábět osm až devět terawatthodin elektřiny, tj. deset procent výroby Česka, nic takového zajistit nemůže. Položte si místo toho otázku: Kolikrát si český stát může půjčit za nula procent (dvě procenta) 175 miliard korun na jeden blok a kolikrát společnost, jejíž tržní kapitalizace je 250 miliard korun (ocenění trhem), může takovou půjčku přijmout? Odpověď zní nulakrát. To je o finanční gramotnosti a ten rozpor musí vidět každý, kdo to chce pochopit.