Novinky

Stačilo jenom několik málo minut rozhovoru, abych poznal, že tento člověk ví o výrobních procesech své firmy všechno. Ale úplně všechno. Na cokoli se zeptáte, na to vám zasvěceně odpoví. Zná dokonale všechny stroje, ví, jak fungují, umí je naprogramovat, umí je seřídit, umí je ovládat, umí… Umí zkrátka všechno. Možná i proto je společnost, jejímž je spolumajitelem, ve svém oboru špičkou. A špičkou je možná i proto, že se věnuje ne zcela obvyklému oboru – výrobě lisovacích forem a lisování prototypů. 

Když Pavel Maceček vzpomíná na začátky společnosti Moulds and Tools – Technic (MTT), je to taková historie raného kapitalismu Československa a České republiky po roce 1989 v kostce. Na začátku je vize a dům zastavený bance, potom spojení s rakouským podnikatelem, který podniku na leasing prodal nové stroje a zajistil zakázky, mohutný rozvoj firmy, jež se díky zkušenostem posouvala stále výš, ani trochu jednoduchý rozchod s rakouským podnikatelem, který firmu přišel na několik set milionů korun, a konečně osamostatnění a podnikání na vlastní triko se všemi výhodami i riziky, jaké takové podnikání přináší. 

Na úplném začátku byla práce v továrně onoho rakouského podnikatele, kde Pavel Maceček se svým společníkem Jaromírem Korábečným sbírali první zkušenosti z výroby prototypů a lisovacích forem. „Náš rakouský partner přinesl výkres nebo data, my jsme nabídli cenu, on nám dal zakázku a takhle jsme začali vydělávat první peníze. Ty jsme si dávali stranou, a když jsme měli našetřené zhruba dva miliony, pronajali jsme si u nás část haly. Tu jsme opravili a rakouský kolega nám dodal na leasing první CNC stroj. Potom jsme založili společnou firmu – my jsme měli CNC stroj, on měl zákazníky.“ 

Postupem času svou šikovností svého rakouského společníka přerostli, a proto se osamostatnili. Jakmile začali nakupovat další stroje, potřebovali k nim najmout lidi. A protože se Pavel Maceček pohyboval v oboru už před začátkem podnikání, vytipoval si zaměstnance, které znal, a věděl, jak pracují, a ty postupně oslovoval. „Z našeho prvního zaměstnance jsme před pěti roky udělali společníka, takže v současnosti jsme tři čeští majitelé. Je to dobré v tom, že mě může zastoupit, když je potřeba. Kolega Korábečný je perfektní pro styk se zákazníky, já mám na starosti výrobu a zaměstnance,“ shrnuje rozdělení pravomocí ve společnosti. 

Procházíme spolu velkou halou, v níž jsou soustředěny všechny stroje. Na jedné straně lisy, uprostřed CNC stroje a na opačné straně je pracoviště nástrojařů. „Tohle je náš nejnovější přírůstek. Zrovna tenhle stroj nemá pevně uzavřenou komoru, takže obráběný výrobek není omezen rozměrem ani tvarem. Pavel Maceček mi vysvětluje, v čem je to dobré a kolik se tím ušetří pracovních operací, a tedy i peněz. Narážíme tím na jednu z velkých konkurenčních výhod firmy MTT, totiž na relativně nízké provozní náklady, které se tím pádem nepropisují do výsledného produktu. Tady je ovšem třeba zdůraznit, že také za tím stojí invence Pavla Macečka, jenž se snaží každou operaci co nejvíc zefektivnit. 

Řadu současných zákazníků získali tak, že pro ně vyrobili něco „nevyrobitelného“. „Třeba pro automobilku Škoda jsme vyrobili prototypy světel z duralových forem. Do té doby si je nechávala dělat ze silikonových forem, které jsou ovšem nepřesné. Tehdy ve Škodovce svému dodavateli Helle řekli, že by chtěli vidět prototyp z tvrdé formy. Z Helly přišli za námi, my jsme to udělali, a ve Škodovce byli nadšení. Potom zjišťovali, kdo to dělal, a protože zrovna potřebovali i prototyp pro kombík, o němž Italové řekli, že vyrobit nejde, tak ho zadali nám. A my jsme ho udělali.“ 

Když se dívám na zadní svítilnu škodovky, zjišťuji, z kolika se skládá částí. „Musíme připravit třeba čtrnáct forem, abychom vyrobili jednotlivé díly na kompletní světlo.“ Protože i jednotlivé díly jsou poměrně složité, jsou složité i formy, které tvoří porůznu vkládané vložky. „Vložky, které se normálně do formy usazují hydraulicky, tam dáváme ručně, takže u složité formy se dostaneme na desetinovou cenu a termínově to zvládáme maximálně za šest týdnů, zatímco jinde se tak náročný nástroj dělá klidně i rok.“ 

A jsme u dalšího tajemství úspěchu společnosti MTT. Spoustu věcí se daří zlevňovat díky zkušenostem a zázračné vlastnosti poradit si prakticky se vším. „Dělali jsme formy na velké dveře, které mají tlustý lem, a aby se stěna toho lemu nepropadala, vstříkne se dovnitř dusík, který lem vyhladí. Na to existuje zařízení, které si můžete koupit za půldruhého milionu. My jsme si koupili jenom regulátor na vysoký tlak, který tři sta barů v bombách převedl na potřebných padesát barů, a tak jsme vstřikovali dusík. Takhle se dá ušetřit,“ popisuje mi návod, jak snižovat náklady své firmě a následně i zákazníkovi. Protože vyrábějí různé druhy prototypů, potřebují také různé druhy přípravků a nástrojů, jejichž využití je často jednorázové. Pak je logické, že se snaží co nejvíc improvizovat, aby zbytečně neutráceli za něco, co lze zvládnout svépomocí. 

Když se zeptám, co bylo dřív, jestli výrobek nebo forma, Pavel Maceček se jenom usměje: „Samozřejmě forma. Od zákazníka dostaneme výkres nebo 3D data, ta převedeme do nástroje, spočítáme smrštění materiálu – každý plast má jiné smrštění – a začneme vyrábět formu. Vsadili jsme na CNC frézky, nemáme soustruhy ani vyjiskřovačky nebo drátovky, všechno se frézuje. Doba pokročila, takže nejmenší nástroj má průměr 0,1 mm, s tím můžete vyfrézovat i ostré rohy. Mašiny jsme osadili zrychlovacími hlavami, takže zvládnou třeba 60 tisíc otáček za minutu, to je jak u zubaře.“ Posun nastal i u nástrojů, dnes jsou mnohem pevnější, než bývaly dříve. „Teď už máte všechno z tvrdokovu. Nedávno jsem dokonce zjistil, že je tvrdokov levnější než železo.“

Od CNC fréz přecházíme k řadě lisů. Z jednoho zrovna vypadává jakýsi kryt, což je poměrně komplikovaný výlisek s množstvím žebrování, záhybů a úchytů pro šroubky. Obsluha ho v rukavicích vyjme, uštípne kus plastu, který tam zůstal ze vstřikovacího otvoru, prohlédne a odloží na hromádku k dalším výliskům. Díky tomu, že mají vlastní lisy, mohou pro zákazníka vyrábět i menší série prototypů o několika desítkách až stovkách kusů. „Dřív jsme se museli s lisovnami domlouvat na termínu, kdy mají volný lis, abychom odvzorovali prototyp z naší formy. Pak jsme si pořídili první vlastní lis. 

Z vyprávění jednatele MTT je patrné, že každá těžkost znamenala především novou cennou zkušenost. Minuli jsme lisy s lidskou obsluhou a dorazili ke strojům, kde už místo člověka pracuje robot. Sledoval jsem, jak odebírá z lisu výrobek, jak ho zbavuje zbytků plastů ze vstřikovací hlavice, jak ho odkládá na pásový dopravník a jak pak dopravník odveze stanovený počet výlisků do bedny. K tomuto stroji nemusí nikdo přijít po celou směnu. Ostatně i některé obrobky na CNC frézách se vyrábějí bezobslužně, to když jde o něco složitého, co trvá dlouho. „To se naprogramuje a operátor klidně může odjet na dovolenou a stroj bude sám pracovat. Tyhle mašiny si umí samy vyměnit nástroje, takže lidský zásah není vůbec potřeba.“  

Za výrobní halou je sklad a v něm široké police sahající až ke stropu, všechny plné forem. „Zákazníkovi je tu skladujeme pět let, pak mu zavoláme a zeptáme se, jestli je můžeme zlikvidovat.“ Z osmdesáti procent vyrábějí prototypové formy a malé série prototypů pro segment automotive. „Garantujeme, že forma vydrží tisícovou sérii. Zákazníci ze začátku chtěli deset dvacet kusů, pak to narostlo na sto dvě stě, pak zase zpátky padesát, ty počty se mění. Tenhle rok děláme polovinu forem a lisovna nestíhá. Před covidovou dobou jsme připravovali tři sta nových forem ročně, to je pomalu každý den jeden nástroj.“

Asi aby měli kompletní portfolio strojního vybavení, koupili si před covidem také 3D tiskárnu na kov. „Má to budoucnost. Výrobek je sice někdy trošku hrubší, ale zase když jsme zkoušeli jednu vložku nebo tvar formy frézovat, trvalo to čtyřicet hodin a na tiskárně jsme to vytiskli za čtyři hodiny.“ Když narazíme na obchodní vztahy, má Pavel Maceček jasno: „My jedeme na podání ruky. Když mi klient napíše do mailu, co potřebuje, hned začneme vyrábět. Vím, že objednávka přijde, a to mi stačí. Prostě jsme flexibilní.“ Že tenhle systém funguje k oboustranné spokojenosti, dokazuje i fakt, že noví zákazníci se hlásí především na doporučení těch stávajících. A Pavel Maceček má radost, když jim může vyhovět a když se mu čas od času podaří vyrobit nevyrobitelné.