Rozhovory

Médii proběhla zpráva o založení iniciativní skupiny Změna k lepšímu. O co se přesně jedná?

Jde o spojení více než 150 firem, asociací, think-tanků nebo neziskových organizací, které chtějí posunout Česko vpřed. Jde o velké společnosti, jako je IKEA, Česká spořitelna či Heineken, ale také malé a střední podnikatele, například Biopekárnu Zemanka nebo start-up World from Space. Připojil se také Impact Hub, Jihomoravské inovační centrum a z neziskových organizací třeba Kokoza, která podporuje městské komunity.

Dala nás dohromady pandemie koronaviru. Je jasné, že ekonomické škody ještě nejsou sečteny, navíc je může zvýšit další podzimní vlna. Problémy, se kterými jsme se potýkali před covidem-19, však nezmizely. Mění se klima, krajině chybí lepší nakládání s vodou a některé problémy se vrátily zpět jako ještě závažnější – například produkce jednorázových plastů. Právě nad těmito otázkami se chce Změna k lepšímu zamyslet a nabídnout řešení, které pomůže Česku zvednout ekonomiku a současně posílí roli inovací a udržitelnosti.

Změna k lepšímu může díky průřezovému složení moderně uvažujících firem navrhnout takové kroky, které povedou k maximalizaci užitku prostředků investovaných v rámci záchranných balíků s důrazem na dlouhodobou udržitelnost. Díky společné iniciativě ale můžeme jít za horizont současných událostí. Během následujících pěti měsíců budou expertní skupiny zaměřené na cirkulární ekonomiku (pod vedením Soni Jonášové z Institutu cirkulární ekonomiky), krajinu (pod vedením Vojtěcha Koteckého z Glopolisu) a energetiku (tu vedu já) pracovat na konkrétních řešeních, která mohou Česku pomoct stát se aktivním hráčem v oblasti udržitelných inovací v dopravě, moderní energetice, nakládání s odpadem, hospodaření s vodou nebo adaptacích na změnu klimatu.

Česká republika je mimořádně průmyslová země, kde výroba představuje hnací motor ekonomiky. Je v tom velkém množství firem, které tady u nás působí, nějaké konkrétní procento firem, které se jasně zavázaly k uhlíkové neutralitě a postupné dekarbonizaci neboli snižování produkce CO₂ a zlepšování životního prostředí v ČR?

Na potřebě investic do dekarbonizace se dnes shodnou všichni klíčoví zástupci byznysu. Evropské zelené impulzy pro oživení ekonomiky podporuje i konzervativní Svaz průmyslu a dopravy. V Česku působí řada firem, které mají závazky v rámci uhlíkové neutrality nebo zajištění nákupu stoprocentně obnovitelné elektřiny. Jde například o nábytkářský gigant IKEA, výrobce hraček Lego, mobilního operátora Vodafone nebo z potravinářského průmyslu Unilever. K Pařížské klimatické dohodě, tedy závazku stát se uhlíkově neutrální společností do roku 2050, se však hlásí také Škoda Auto. Zájem firem o řešení změny klimatu dává smysl. Měnící se podnebí bude ovlivňovat jejich podnikání i chování zákazníků. Důležité je, aby přestali otálet i naši politici. Musíme najít správné impulzy, které vyberou ty nejvhodnější nástroje z adaptačních i mitigačních opatření.

Patnáctého června proběhla konference s názvem Česko v srdci zelené Evropy (European Green Deal) a sama Zuzana Krejčiříková, ředitelka útvaru public affairs skupiny ČEZ a předsedkyně pracovní skupiny Klima a ovzduší Svazu průmyslu a dopravy, jasně prohlásila, že European Green Deal není o tom, jestli ano nebo ne, protože rozhodnutí již padlo, ale je o tom, jak rychle náš průmysl dekarbonizovat. Vidíte to taky tak?

Paní Krejčiříková má jednoznačně pravdu. Není důvod stát na místě, naopak musíme využít přicházející Zelenou dohodu pro Evropu (European Green Deal), ale také plán na zelené oživení ekonomiky (green recovery plan) a využít je maximálně pro modernizaci české ekonomiky. Řada receptů je jasných a leží ladem již delší dobu: například díky podpoře zvyšování energetické účinnosti můžeme zlepšit konkurenceschopnost domácích podniků, které budou vyrábět více s menšími náklady na spotřebu energie. Vždyť jen instalace LED osvětlení přináší úsporu nákladů téměř 60 procent oproti starším osvětlovacím soustavám, které lze stále najít v řadě průmyslových hal nebo skladů. Další úsporu emisí i paliva přináší kogenerace, navíc je možné využít i flexibilitu kogeneračních jednotek v rámci regulace sítě.

Dalším prostorem, který české ekonomice evropské zelené impulzy otevřou, je podpora inovací v oblasti dekarbonizované ekonomiky. Evropa chce například zvládnout uzavřený proces výroby baterií, tedy včetně recyklace a znovuvyužití vzácných kovů. Příští etapa moderní energetiky a dopravy, ale i průmyslu bude spojena s využitím vodíku. Baterie i vodík jsou přirozenými součástmi obnovitelné energetiky. Jejich rozvoj je v symbióze s navyšováním podílu solárních a větrných elektráren, které nabídnou dostatek levné energie pro akumulaci. Opět vývoj nových řešení z nás může udělat tygra evropské transformace energetiky. První želízko v ohni již má Akademie věd. Tým vědců z Fyzikálního ústavu oznámil, že se jim podařilo dosáhnout účinnosti solárních článků 25,4 procenta (světový rekord je 26,7 procenta), a navíc vyvinuli technologii připravenou pro automatizovanou sériovou výrobu. Právě takové kroky mohou vrátit produkci solárních panelů do Evropy a Česko může na této výzvě vydělat.

Sám Karel Havlíček, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy, prohlásil, že by EU měla přehodnotit postoj k zelenému údělu, protože to není na pořadu dne. Evropská komise ho mezitím vyslyšela a vzhledem k restartu ekonomiky a průmyslu po pandemii covidu-19 chce ještě více akcelerovat přechod k čistým a úsporným řešením a snižování emisí, je to tak?

Obavy Karla Havlíčka nejsou na místě. Německo, které se chopilo předsednictví EU na začátku léta, si mezi své priority dalo právě body, jako je ochrana klimatu či zelené oživení ekonomiky. Má v tom podporu klíčových evropských států. Ministr průmyslu může právě v rámci dekarbonizace evropské ekonomiky nabídnout jako vzor svou inovační strategii. Ovšem musí v ní dopřát více pozornosti inovacím v oblasti cirkulární ekonomiky, digitálních řešení pro boj se suchem nebo přehřívání měst či právě v moderní, nízkouhlíkové energetice. Zatím však česká vláda zbytečně vyčkává a soustředí se pouze na téma nových jaderných reaktorů, u kterých můžeme navíc předpokládat, že budou hotové nejdříve kolem roku 2040 a navíc by měly obstarat asi 50 procent dodávek elektřiny.

Česká vláda zapomíná na řešení, která mohou domácí ekonomice pomoct již dnes. Jde například o ekonomicky smysluplný potenciál výstavby až sedmi tisíc megawattů solárních elektráren na střechách budov či v průmyslově znečištěných lokalitách. Fotovoltaika spolu s dalšími obnovitelnými zdroji může do roku 2030 vytvořit přes 30 tisíc pracovních míst a zvýšila by náš HDP až o sedm procent. Vždyť i jaderná Francie podporuje výstavbu nových solárních elektráren, a to včetně nových směrů, jako je agrivoltaika, tedy spojení instalace solárních panelů nad zemědělskými plodinami.

Německo a Francie jasně deklarovaly, že podpoří miliardami eur přechod na čisté a zelené řešení v rámci jejich průmyslu, a to samé platí pro obrovskou podporu elektromobility. Proč ČR jako silně proexportně orientovaná země, která je prakticky závislá na Německu, nevyužije tuto příležitost?

Domnívám se, že českému průmyslu je již jasné, že zelená vlna přelévající se přes Evropu mu může pomoct. Zatím to nedochází českým politikům, ale tím se můžeme trápit jen v tom smyslu, že některá opatření bohužel využijeme později. Přitom by se stačilo jen inspirovat a využívat fungující mechanismy. Tím je například tržní podpora obnovitelných zdrojů ve formě aukcí. V nich zájemci například o výstavbu solárních elektráren soutěží o podporu. Získávají ji ti s nejnižší nabídkou ceny, za kterou budou dodávat elektřinu do sítě. Podobný systém, který je výhodný zejména pro spotřebitele elektřiny, běží již pět let v Německu nebo čtyři roky v Polsku. S úspěchem ho využívá také Francie a další evropské státy. V Česku jej chce vláda zavést, ale zase zvolila podivnou implementaci, kde si vybírá jen některé typy obnovitelných zdrojů, a ten nejlépe fungující – solární elektrárny – nechává stranou.

Rakouský kancléř Sebastian Kurz také jasně deklaroval, jak bude investovat Rakousko. Můžete nám představit jejich strategii?

Hlavní osobností rakouských zelených změn je ministryně energetiky, infrastruktury a inovací Leonore Gewesslerová. Během koronakrize se ministryně pustila do plnění programových cílů v oblasti ochrany klimatu právě se záměrem pomoct rakouské ekonomice. Rakousko například podpoří dostupnější a pohodlnější veřejnou dopravu. Každý bude mít přístup k autobusové, vlakové nebo jiné hromadné dopravě za roční paušál tři eura denně. Posílí také finanční pobídky na nákup elektromobilů a elektrokol. V případě aut poháněných elektřinou může domácnost získat až pět tisíc eur, přičemž dva tisíce přispěje automobilový průmysl. Rakousko také zvýší podporu pro výstavbu elektronabíječek.

Chce také podpořit výměny kotlů na topný olej za ekologické zdroje – tepelná čerpadla, solární kolektory nebo solární elektrárny. Jen fotovoltaiku na střechách domů chce Rakousko podpořit částkou téměř 14 milionů eur. Očekává, že do konce roku přibydou desítky tisíc nových instalací. Vedle ochrany klimatu a dekarbonizace energetiky a dopravy tak Rakousko podpoří zachování či dokonce tvorbu nových pracovních míst. Pokud bychom měli někam poslat českého ministra průmyslu na stáž, pak právě k našim jižním sousedům.

Pokud se nepletu, domácnosti u nás využívají zhruba 300 tisíc kotlů na tuhá paliva. Tyto domácnosti se podílejí na velkém znečištění ovzduší, je to tak? Proč jim stát a konkrétně ministerstvo životního prostředí v čele s ministrem Brabcem nenabídne nějaké lepší řešení?

V Česku je okolo 300 tisíc domácností, které stále topí uhlím. Vláda Andreje Babiše by měla vytvořit takové motivační programy, které pomohou domácnostem posílit svou energetickou nezávislost. Řešení je dostupné a může vycházet z podpory již dnes úspěšného programu Nová zelená úsporám – vláda se může zavázat, že do roku 2030 pomůže umístit solární panely na alespoň 250 tisíc rodinných domů a 40 tisíc bytových domů. Solární elektrárny na domech mohou doplnit tepelná čerpadla, solární kolektory a baterie pro ukládání energie. Také je potřeba, aby se každý rok energeticky zrenovovalo alespoň 50 tisíc rodinných domů a 70 tisíc bytů. Kvalitní okna, dobře izolované domy nebo optimalizovaný systém vytápění jsou totiž ty správné recepty, které zajistí domácnostem nízké účty za energie.

K náhradě uhlí mohou dále přispět také menší a střední zdroje z teplárenství. Do roku 2030 lze očekávat přechod malých tepláren z uhlí na zemní plyn, biomasu či jiná paliva. Podobný vývoj lze předpokládat i v oblasti středních tepláren. Tím může vzniknout do roku 2030 řada flexibilních plynových kogenerací, které vhodně doplní produkci z obnovitelných zdrojů.

Budovy v Česku potřebují zateplit, protože vytápění a chlazení bytů a domů spolyká více energie než celý průmysl, což je neuvěřitelné v porovnání s tím, jak jsme průmyslová země. Plánuje naše vláda podpořit tento sektor?

V oblasti energetických úspor potřebujeme oslovit domácnosti (i firmy) a přizvat je ke společnému hledání řešení problému plýtvání energií. Česko bude v tomto desetiletí disponovat jak evropskými, tak národními prostředky, které může právě chytře investovat do naší budoucnosti. Renovace rodinných a bytových domů zlepší vnitřní životní prostředí a budovy se stanou zdravějšími pro své obyvatele. Samozřejmým benefitem bude také úspora energie, teplárenské uhlí bude moct zůstat pod zemí, a snížíme tak další díl emisí. Opět by vláda měla uvažovat o posílení Nové zelené úsporám například doplněním o zvýhodněné nebo bezúročné půjčky a další finanční mechanismy, které přesvědčí váhající domácnosti o tom, že se jim investice do renovace obydlí vyplatí.

Vedle energetické úspornosti, včetně chytrého řízení spotřeby a využití místních obnovitelných zdrojů, je také důležité, aby budovy byly připraveny na přicházející projevy změny klimatu a zajišťovaly pro své uživatele zdravé vnitřní prostředí. Toho se dosáhne například instalací řízeného větrání s rekuperací, vnějšího stínění, účinného sálavého chlazení, využíváním dešťové a šedé vody pro splachování, úklid či zálivku nebo využitím zelených střech a fasád, které zpříjemňují mikroklima v budově i v jejím okolí.

Také cítíte, že bez změny myšlení, jak prohlásila ekonomka Danuše Nerudová, to nepůjde?

Potřebujeme především pozitivní pohled a důvěru v nová řešení. Na řadu zastavil rozvoj solární energetiky let v Česku předsudek, že jde o obor tunelářů. Ten z ní však udělali politici, kteří hledali výmluvu pro své chyby a nezvládnutou regulaci tohoto dynamicky se rozvíjejícího oboru. Naštěstí se věc vyřešila změnou zdola. Cenově stále dostupnější solární panely zvedly vlnu zájmu domácností i firem. Během posledního roku se i v Česku začalo stále více firem zajímat o využití energie z obnovitelných zdrojů. Právě fotovoltaické elektrárny, které si mohou podniky nainstalovat na střechy svých provozoven nebo parkovišť či domácnosti na svá obydlí, jsou nejdostupnějším řešením z oblasti nízkouhlíkové energetiky. Podobně se na trhu prosadí bateriové systémy pro ukládání energie, pasivní domy s nízkou spotřebou energie nebo elektromobily.

Poslední věc na závěr: Bez tlaku na naši vládu to samozřejmě nepůjde, ale rozhoduje aktuálně ten, kdo vládne, a naše vláda je myšlenkově ještě v období průmyslové revoluce. Řekněme si na rovinu, že to mohou změnit jedině voliči ve volbách, takže potřebujeme, aby také mladí lidé šli a volili, protože jinak žádná změna, která je potřeba, nenastane. Planeta B neexistuje, souhlasíte s tímto tvrzením?

Vědci říkají: „Potřebujeme snížit naši uhlíkovou stopu o dvě třetiny a my to uděláme. Musíte úplně změnit způsob, jakým provozujete svou firmu, a musíte zcela změnit způsob, jakým vyrábíte své produkty. Všechny naše investice v následujících letech musejí symbolizovat naši snahu stát se opravdu udržitelným podnikem. Záleží nám na tom, aby naše podnikání bylo v příštích 100 letech úspěšné.“ Možná může někoho napadnout, že jde o citaci zeleného fanatika, jenže tato slova pronesl šéf čokoládoven Mars Grant Reid k motivacím své firmy v boji se změnami klimatu. Pokud tíživost problému změn klimatu došla i řediteli největší společnosti vyrábějící cukrovinky na světě, pak je jen otázka času, kdy dojde i českým politikům…

Svět závažnost změny klimatu potvrdil v prosinci 2015 uzavřením průlomové Pařížské dohody. Všech téměř dvě stě států – včetně České republiky –, které ji schválily, se bude podílet na jejím naplňování. Omezení nárůstu teploty na této hranici má mnoho výhod pro lidi i přírodu. Pokud by teplota narostla o půl stupně více, vyvolá to podle studie publikované v Nature náklady v přepočtu 450 bilionů korun. Navíc změnu klimatu můžeme stále intenzivněji pozorovat také v Česku, a to v podobě extrémních such a veder, proděláváme rychlé přechody z teplých zim do léta a řada obcí nemá dostatek vody. Opačným extrémem jsou přívalové deště, které neumí vysušená krajina zvládnout.

Samozřejmě že důležitým hybatelem budou také mladí voliči. Již dnes v průzkumech postojů veřejnosti vidíme, že právě u lidí do 35–40 let rezonuje téma obnovitelných zdrojů nebo ochrany klimatu nejvíce. Pokud budou chtít politici získat jejich hlasy, budou muset nabídnout relevantní a důvěryhodný program pro rozvoj zelené ekonomiky v Česku.

Připravil Marek Rottenborn