Rozhovory

V médiích jste zmínil, že větší centralizace nemocnic by mohla vyřešit nápor, kterému nyní čelí v důsledku šíření covidu-19. Jak by mohla být taková centralizace organizována, kdo by ji měl řídit a čemu by měla sloužit?

Asi bychom se měli vrátit před rok 2003, kdy byla velká část nemocnic, které byly do toho roku centrálně řízeny ministerstvem zdravotnictví, převedena na okresy a po vzniku krajů na kraje. Nicméně zdravotnictví v jednotlivých krajích je dramaticky nevyvážené, což je dnes velmi patrné například v Karlovarském kraji a některých dalších. Takže bychom si pravděpodobně měli osvojit nějakou možnou kombinaci těchto modelů, protože samozřejmě není reálné, aby dnes někdo nemocnice zpět znárodnil.

Jsou ve FN Motol již všichni zdravotníci očkovaní proti covidu-19? Vzniklo ve vaší nemocnici očkovací centrum? Jaká je jeho denní kapacita? Co by se dalo udělat pro její zvýšení, pokud bude dostatek vakcín?

Většina zdravotníků v motolské nemocnici již byla naočkována. V této chvíli máme denní kapacitu očkovacího centra 500 lidí. Nicméně rád bych zdůraznil, že nemocnice nejsou vhodnými očkovacími centry pro velkou kapacitu lidí. Myslím, že nemocnice by měly fungovat jako očkovací centra pro zdravotníky, respektive pro své zaměstnance a dále pro takzvané dispenzarizované pacienty, což jsou superspecializovaní pacienti, které máme v péči. O zbytek očkovaných by se měla postarat velkokapacitní očkovací centra, která jsou v jednotlivých krajích.

Jak hodnotíte kondici zdravotníků ve vaší nemocnici? Projevily se již někde problémy v souvislosti s únavou a případně i demoralizací?

Já jsem nic takového nezaznamenal, uvědomme si, že nemocnice jsou stavěné na to, aby poskytovaly péči při obsazenosti 80–90 procent, takže skutečně žádné zásadní problémy nevidím. Na druhou stranu si řekněme otevřeně, že covid už leze na nervy úplně každému, takže samozřejmě i zdravotníkům.

Z jakých prostředků pokryje FN Motol zvýšené náklady na pandemii a naopak ztráty způsobené odloženými výkony?

To je dobrá otázka, aktuálně jednáme s ministerstvem zdravotnictví o kompenzační vyhlášce, která to nějakým způsobem vykompenzuje. Jednání probíhají, zatím je nemohu více komentovat.

Pokud se letos podaří potlačit epidemii koronaviru, bude FN v dalším roce „dohánět“ odložené výkony. To bude znamenat další nápor na vaše kolegy. Jak je nemocnice na tuto eventualitu připravená? Mohou být ve střednědobém horizontu důsledky odkládané zdravotní péče ještě horší než přímé důsledky koronaviru?

Na to se teď těžko odpovídá, ale celosvětově se ukazuje, že odkládaná péče pravděpodobně bude problém. Je dost možné, že nás čeká velmi hektický rok 2022, protože se budou dohánět výkony z posledních dvou let a dá se předpokládat, že nápor pacientů bude velký. My ale máme jistou kapacitu a v rámci této kapacity jsme schopní se o všechny postarat.

Už několikrát jste poukázal na fakt, že WHO nestanovila korektní způsob, jak definovat úmrtí na covid. Proč je to tak důležité?

Právě kvůli tomu, aby se dalo objektivněji zjistit, jaké škody pandemie přinesla. Tady se opravdu musí velmi pečlivě zvažovat, jakým způsobem se to uvádí, protože z toho samozřejmě vycházejí různé makroekonomické úvahy a prognózy, se kterými pracují nejen zdravotníci, ale i ekonomové.

Klinika dětské neurologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a FN Motol byla založena před 50 lety jako jedna z prvních na světě. Neurologická onemocnění dětského věku byla často chronická nebo neléčitelná. Podařilo se vaší klinice na tom něco změnit? (Na tuto otázku odpovídá Pavel Kršek, přednosta Kliniky dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol.)

Jsem velmi rád, že se prognóza celé řady onemocnění nervové soustavy u dětí v posledních letech zásadně zlepšila. Je důležité si uvědomit, že hodně z těchto chorob je chronických a mnohé měly donedávna nálepku „neléčitelné“. Uvedu dva příklady. Prvním jsou závažné dětské epilepsie spojené s negativním vlivem na mentální vývoj dítěte. U části pacientů jsme schopní odhalit zdroj záchvatů a operačně ho odstranit (tzv. epileptochirurgie). Jiným dětem pomůže moderní farmakoterapie cílená dle povahy konkrétního onemocnění či její alternativy, například neurostimulační léčba či takzvaná ketogenní dieta.

Asi nejlepším příkladem revoluce v našem oboru je spinální svalová atrofie, donedávna smrtelné neurodegenerativní onemocnění. V současnosti je možné upravit přepis genu SMN2 a zvýšit tak tvorbu chybějícího SMN proteinu. Zcela nedávno pak byla zavedena i skutečná genová terapie, kterou opravíme samotný genový defekt na úrovni DNA. Životní prognóza těchto dětí se tak díky porozumění příčině onemocnění a přesně cílené léčbě zásadně změnila.

Klinika dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol se podílí na řadě výzkumných projektů, jejichž cílem je zavádět nové poznatky do každodenní praxe. V roce 2020 jsme byli autory či spoluautory 42 vědeckých prací v prestižních zahraničních časopisech. Věřím, že by náš zakladatel profesor Ivan Lesný byl na současné dění v oboru dětské neurologie hrdý.

U některých dětí, které nákazu covidem-19 prodělaly, se po několika týdnech dostavil syndrom multisystémové zánětlivé odpovědi. Zaznamenali jste takové případy na Pediatrické klinice 2. LF UK a FN Motol? (Odpovídá Jan Lebl, přednosta Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol.)

Ano, od konce listopadu 2020 do února 2021 bylo na pediatrické klinice v Motole hospitalizováno 21 dětí, u kterých se po infekci covidem-19 rozvinul syndrom multisystémové zánětlivé odpovědi (tzv. PIMS-TS).