Rozhovory
Farmet: Afrika je pro nás odbytiště na sto let
V letošním roce oslavila společnost Farmet a.s. z České Skalice třicet let od svého vzniku. Za tu dobu vyvinula obrovské množství výrobků a také se vyprofilovala jako společnost, která vyvíjí komplexní řešení. Portfolio Farmetu zahrnuje dvě základní oblasti. Tou první jsou zemědělské stroje pro zpracování půdy a setí, tedy stroje, které se zapřahají za traktor. Farmet se zaměřuje na ty největší traktory, které produktivně zpracovávají půdu a sejí různé druhy plodin. Druhou oblastí je zpracování zemědělských komodit, tedy stabilní technologie na zpracování olejnatých semen, které zajistí efektivní získání oleje mechanickou cestou. Technologie Farmetu na zpracování olejnin jsou ekologické, bez chemie a maximálně energeticky úsporné. Za vznikem společnosti Farmet stojí její zakladatel a majoritní vlastník Karel Žďárský, s nímž jsme vedli rozhovor na téma zpracovatelských technologií.
Kdo jsou vaši zákazníci v oblasti technologií na zpracování olejnin?
Naší filozofií je tyto technologie na zpracování plodin přiblížit velkým zemědělským podnikům nebo jejich sdružením, aby se nemusely stavět obrovské fabriky na chemické zpracování rostlinných olejů. Vede nás k tomu mnoho důvodů. Jedním z nich je udržitelnost, dalšími pak efektivita a ekologie. Naším hlavním posláním je horizontální zemědělství, v jehož rámci se blízko farmě nebo přímo zemědělci provede prvotní zpracování, v našem případě mechanické vylisování olejů. Ty se pak mohou používat pro různé účely, ať už v potravinářství, nebo v chemickém, farmaceutickém či kosmetickém odvětví. Oleje jsou i obnovitelným zdrojem paliv, např. v podobě bionafty nebo biopaliv vyšších generací.
Z mého pohledu zemědělci olejniny pěstují pouze z ekonomických důvodů, je to plodina, která jim zaručuje příjem.
V minulosti to tak vnímali všichni, což vedlo k výstavbě gigantických závodů na chemické extrakce, které jsou velmi nešetrné, neekologické a nezdravé. Výsledkem je, že zemědělec prodá celou úrodu a ta se převáží stovky, někdy tisíce kilometrů do obrovského podniku. Ale musíme si uvědomit, že po získání oleje zůstává velké množství výlisků, kterých je mnohdy podstatně víc než oleje, jež slouží většinou jako krmivo dovážené zase ty tisíce kilometrů zpátky k zemědělcům. Nám se to nelíbí, proto se už třicet let snažíme o lokální přístup, tedy že zpracování se odehrává na dosah pěstitele. Také upozorňujeme, že pro zemědělce je dominantní kvalita výlisku, tj. krmiva, což je následně důležité i pro nás spotřebitele, protože to, co to zvíře jí, do značné míry ovlivňuje kvalitu potravin, které jíme my – ať už masa, vajec a podobně.
Lokální zpracování má ekonomický efekt i pro zemědělce, který za již zpracovanou surovinu dostane lépe zaplaceno, že?
Ekonomické efekty tady samozřejmě jsou, protože pěstitel nemusí rychle a levně prodat surovinu, ale přináší to i problémy. Když něco, sice za malou cenu, rychle prodáte, máte rychle peníze. V našem případě ale zemědělec musí vyřešit problém skladování, protože v našich zeměpisných podmínkách máme úrodu jednou za rok, ovšem zpracovává se pak v průběhu celého roku. Takže musíte mít finance na skladování, na investice do technologií a na postupné zpracovávání. To pro úplně malého zemědělce není, protože by neměl cash flow. Vyžaduje to jistou finanční sílu, aby si to mohl dovolit, ale potom to producentovi přináší ten efekt, že nekrmí jenom dodaný výlisek, ale může si připravovat krmivo sám a míchat si optimální krmné dávky pro jednotlivá zvířata. I tím se Farmet zabývá.
Takže nabízíte i mísicí zařízení pro krmné směsi?
Některé věci děláme samostatně, někde spolupracujeme s jinými firmami, abychom uzavřeli cyklus získávání kvalitních výlisků zpracovaných pouze mechanicky pro využití v krmivářství. Na to je potřeba mít mísírnu krmných směsí, ale také know-how, jak připravit kvalitní krmivo pro jednotlivé druhy hospodářských zvířat. Jsem moc rád, že se potvrzuje správnost naší cesty a stále máme dost zakázek v podstatě napříč celým světem. Tlaky, aby potravinový řetězec nebyl chemicky zamořován nebo poškozován, jsou silné a z Evropy se postupně rozšiřují i do dalších zemí, takže změny v přístupu ke zpracování a využívání olejnin se odehrávají nejenom v Evropě, ale i v Africe a jinde, takže můžeme naše zkušenosti ze zemědělství zaměřeného na kvalitu díky našim technologiím exportovat do světa. Jako výrobci specializovaných strojů bychom se na českém trhu neuživili, protože i když se tady olejnin pěstuje hodně, pořád je to jen kapka v moři.
Jak se vám daří přesvědčovat české zemědělce, aby byli ochotní jít do takových investic?
Daří se to, ale na našem trhu je dominantní olejninou řepka olejka a existuje zde jen několik firem – největší je Agrofert –, které dlouhodobě zpracovávají, a tedy i skupují surovinu, takže v Česku realizujeme ročně jednu dvě zakázky. Není to ovšem jenom na zpracování řepky, teď právě stavíme technologii extruze sóji pro jednoho významného výrobce krmných směsí, který tím pádem nebude kupovat nějaké brazilské šroty z dovozu, ale bude zpracovávat sóju v Evropě. Pomocí naší technologie se krmivo do optimálních vlastností upraví čistě mechanicky. Poskytujeme tak zemědělci nebo zpracovateli možnost, aby když už něco relativně draze (protože máme přísná ekologická opatření) vypěstuje, aby během zpracování z té plodiny vytěžil maximum.
Vy vlastně můžete zemědělce přivést k pěstování plodiny, která by je normálně ani nenapadla, protože si ji s vaší technologií mohou sami zpracovat a prodat finální produkt.
Tím, že přinášíme technologie specializované na trošku méně obvyklé olejniny, opravdu zemědělcům dáváme možnost určité diverzifikace. Olejnin jsou na světě stovky, v České republice máme například technologii pro lisování ostropestřce mariánského. Některé oleje se získávají na malých lisech nebo malých technologiích, to je samozřejmě také zajímavé. Pak se nelisují tuny za hodinu, ale spíše desítky nebo stovky kilogramů za hodinu – ať jsou to dýňová semínka, nebo semínka z malin či růží. Skoro každé semínko v přírodě obsahuje olej s nějakými specifickými vlastnostmi, pro které lze nalézt využití.
Nespatřují ve vás ti velcí giganti konkurenci?
Před pár lety jsem byl v Americe na konferenci celosvětové asociace zpracovatelů rostlinných olejů a tam zaznělo, že segment hexane free – tedy ekologického zpracování olejů – zažívá celosvětově obrovský růst a všechny velké firmy zabývající se chemickými extrakcemi zároveň řeší i ekologické zpracování, aby plnily spotřebitelskou poptávku po zdravé výživě. Takže i ty největší firmy staví menší technologie právě s mechanickým zpracováním. Fabriky na chemické extrakce se nestaví buď vůbec, protože jsou zakázány, nebo mají velmi přísné podmínky pro výstavbu. Trend do budoucna je ekologické a lokální zpracování, za což jsem moc rád, protože to znamená, že máme perspektivu.
Jaký trh je pro vás nejperspektivnější?
Po tom, co jsme museli opustit ruský trh, je pro nás dominantní Afrika. Máme tam už několik dodaných technologií, několik nasmlouvaných, zanedlouho například začneme montáž celé technologie rafinace v Zambii, a vidíme tam obrovský potenciál, protože Afrika je země, kde žijí miliony lidí, pro něž se musí zajistit potraviny a krmiva pro zvířata. Samotná produkce olejnin je tam obrovská, ale tím, že značná část světadílu je tropická, je zemědělsky trošku jiná. Pro nás je to výzva, protože vyrábíme technologie pro úplně jiné druhy semen, než jsme byli dosud zvyklí. Pro nás jsou to exotická semena, jako třeba ricin, bavlník, sezam, arašídy, dokonce se lisují semena gumovníku. Je to prostě obrovská plejáda olejnin, které jsme nebyli zvyklí zpracovávat, ale zaměřujeme na to náš vývoj i praktické realizace, abychom zvládli obrovské projekty na posílení soběstačnosti afrických zemí v oblasti potravin i energetického využití.
Když jste se zmínil o výzkumu, spolupracujete třeba s univerzitami?
Samozřejmě, není možné, abychom vše zvládli sami. Dlouhá léta spolupracujeme s vysokými školami a výzkumnými institucemi, a jakkoli nejsem příliš zastáncem dotací, tak na podporu výzkumu a vývoje jsou, myslím, tou nejsprávnější cestou. Výzkumné projekty děláme patnáct dvacet let, takže nás to naučilo uvažovat dlouhodoběji. Typické výzkumné projekty trvají tři čtyři roky, tudíž je potřeba si uvědomit směr, kterým se chceme ubírat. Náš vývoj ve spolupráci s vysokými školami nebo výzkumnými institucemi nám dává také pozici jedné z mála firem na světě, které dokážou nabízet komplexní technologii a hlavně ji upravovat pro speciální druhy olejnin.
