Rozhovory

Vztah k životnímu prostředí a snaha o jeho zlepšení jsou společným jmenovatelem společností EKOPOS Brno, s.r.o., a další z několika sesterských firem, TRITEM s.r.o. A ještě jedno mají tyto dvě firmy společné – jednatele Martina Čecha, který je nejen ochráncem životního prostředí, ale také podporovatelem mnoha kulturních, společenských a sportovních akcí.

Zřejmě i proto EKOPOS Brno s.r.o. každoročně poskytuje záštitu zajímavým projektům neziskových společností a přínosným kulturním, společenským a sportovním akcím. Jde především o projekty v oblastech životního prostředí, výzkumu, sportu, kultury, vzdělávání, zdravotnictví, pomoci potřebným a podobně.

Kromě toho dlouhodobě podporuje Akademii dráhové cyklistiky a v letošním roce se společnost rozhodla zaštítit i dva závodníky Akademie v přípravě na mistrovství světa Masters Track 2023 v britském Manchesteru – Zuzanu Rychnovskou a Davida Gottharda, který je zároveň i pracovní kolega ve společnosti. S oběma jsme si povídali o tréninku, cyklistice i o tolik potřebné sponzorské podpoře.

Jak dlouho se tímto sportem zabýváte?

Zuzana Rychnovská: K tomuto klubu mě před třemi lety dovedl manžel, který toho už určitě nějaký pátek lituje. Od něj jsem dostala na své dvaatřicáté narozeniny lekci v Akademii a do tohoto nádherného a rychlého sportu jsem se zamilovala.

David Gotthard: V mládí jsem závodně jezdil za Favorit Brno. V sedmnácti letech jsem si dal na dvacet let pauzu, abych se opět k cyklistice vrátil – nejdříve k silniční a poslední tři roky i k dráhové právě v Akademii.

Jak probíhá příprava na mistrovství světa v dráhové cyklistice a jaký máte tréninkový plán?

ZR: Jelikož se specializuji na sprint, moje tréninky jsou hodně silové a výbušné. Spoustu času trávím v posilovně, zaměřuji se hlavně na nohy, zvedám maximální váhy a vzpírám. Snažím se být minimálně tři dny v týdnu na dráze a dvakrát v týdnu jdu i na silniční kolo najet nějakou tu vytrvalost.

DG: Já to mám se Zuzkou dost podobné, dvakrát týdně těžká posilovna a minimálně dvakrát týdně trénink na dráze. Jelikož jsem spíš vytrvalec, tak ještě spousta kilometrů na silnici.

Jaký vliv má na vaše výkony podpora společnosti EKOPOS Brno, s.r.o., a co od této spolupráce očekáváte?

ZR + DG: Pro nás oba je tato podpora velmi důležitá, bez ní bychom si nedokázali naši přípravu vůbec představit. Jelikož v České republice nemáme jedinou dřevěnou dráhu splňující parametry, musíme absolvovat několik soustředění v zahraničí, dále je pak potřeba platit pronájem dráhy v Brně, pronájmy posiloven a veškerý cyklistický materiál, to by si ani jeden z nás dvou nemohl dovolit. A to jsme ještě ani neodjeli, samotné mistrovství světa bude také velmi finančně náročné.

Jaké jsou vaše největší úspěchy, kterých jste v dráhové cyklistice dosáhli?

ZR: Jsem dvojnásobnou mistryní ČR v týmsprintu, dvakrát jsem byla stříbrná a dvakrát bronzová na MČR v keirinu a sprintu, taky jsem vyhrála seriál závodů amatérské dráhové ligy. Ale největší úspěch je pro mě to, že můžu jezdit a že jsem se mohla zařadit do tak skvělé komunity sportovců a lidí, s nimiž se teď potkávám.

DG: Pro mě je největším úspěchem získání titulu mistra ČR masters v týmsprintu a omniu. Také jsem celkovým vítězem seriálu závodů amatérské dráhové ligy a seriálu závodů Masters track days.

Co byste chtěli vzkázat všem, kteří vás podporují a sledují vaši kariéru?

ZR + DG: Chtěli bychom moc poděkovat za podporu a sponzorské dary firmě EKOPOS Brno, s.r.o., konkrétně jednateli, kolegovi, ale především příteli Martinu Čechovi. Díky němu se nám plní sny, které bychom si bez této pomoci horko těžko mohli dovolit a už vůbec ne v takové kvalitě, jakou si mistrovství světa žádá.

Jak už jsme zmínili v úvodu, jednou ze sesterských společností firmy EKOPOS Brno, s.r.o., je společnost TRITEM s.r.o., která se věnuje tématu ochrany a zajištění rozvoje průmyslových podniků mimo jiné i v návaznosti na jejich udržitelnost. To mimo jiné představuje změnu v přístupu v průmyslové výrobě a zpracování, která může přispět k tolik skloňované udržitelnosti životního prostředí.  

Od roku 2018 musí víc než šest tisíc podniků v Evropské unii vykazovat svůj zelený přístup, podle kterého dostávají v rámci finančních trhů a mezinárodních ratingů hodnocení. Od prosince 2022 se v návaznosti na novou evropskou směrnici počet těchto podniků zvýšil na přibližně padesát tisíc. V rámci České republiky tento počet vzrostl z pětadvaceti podniků na přibližně tisíc. Co to v praxi znamená, nám přiblížil Martin Pytloun, druhý jednatel společnosti TRITEM s.r.o.

Evropské dokumenty mají významný dopad na činnost velké řady podniků, někdo dokonce hovoří o nové průmyslové revoluci. Co je to za dokumenty?

Martin Pytloun: S názorem o nové průmyslové revoluci musím souhlasit. Povinnosti vyplývající z nařízení o rámci pro udržitelné investice (tzv. taxonomie) a směrnice o reportingu udržitelnosti podniků (tzv. směrnice CSRD) mění totiž celý systém pohledu na průmysl. Přístup podniků k udržitelnosti – a to se nebavíme pouze o otázkách změny klimatu nebo životního prostředí, ale také například o dodržování lidských práv – bude základem pro jejich ocenění na finančním trhu. Ty podniky, které nebudou reflektovat požadavky udržitelnosti, budou hůř hodnoceny investory, obchodními partnery nebo ratingovými agenturami, čímž se jim ztíží přístup k investicím na rozvoj. Navíc na základě každoročních účetních závěrek, v jejichž rámci budou informace o udržitelnosti zveřejňovány, bude možné podniky mezi sebou porovnávat napříč celým světem díky systému, který zahrnuje řadu mezinárodních reportovacích iniciativ včetně TCFD (Task Force on Climate Related Financial Disclosures) nebo GRI (Global Reporting Initiative).

Co může vaše společnost těmto podnikům nabídnout?

MP: Než odpovím, je asi důležité upozornit, že otázka udržitelnosti se netýká jen těch podniků, na které se taxonomie nebo směrnice CSRD přímo vztahuje. Do systému reportingu se budou muset zapojit i další tisícovky, ne-li desetitisíce podniků, které jsou s přímo povinnými podniky propojeny formou obchodně-dodavatelských vztahů.

Téma udržitelnosti podniků není úplnou novinkou, podniky se s tím v různých podobách setkávají již delší dobu například v návaznosti na green deal. Bohužel většina podniků řeší jen to, co je aktuálně pálí. Mnoho z nich tak o udržitelnosti získává první informace až nyní.

Kromě samotných realizačních služeb v oblasti vodního a odpadového hospodářství jsme se naučili i zasadit naše služby do kontextu udržitelnosti, a podáváme tak podnikům i pomocnou ruku v chápání toho, co se od nich konkrétně očekává. Jak jsem již zmínil, problematika udržitelnosti je velice široká a zpracování odpovědí na všechny požadavky není otázkou jednoho člověka, jedné firmy nebo jednoho roku. I z tohoto důvodu spolupracujeme např. se společností Bureau Veritas, která se dlouhodobě specializuje na hodnocení, certifikace a poradenství, a má tak s reportingovými systémy celosvětové zkušenosti.

Nepůjde náhodou o další byrokracii spojenou s úředním šimlem Evropské unie? Je něco pozitivního nebo dokonce konkrétního, co z toho pro podnik nakonec vyplyne?

MP: Takovou reakci slýchám často. Když si přečtete hned první článek taxonomie, dozvíte se, že udržitelnost je pouze nástroj pro stanovení míry udržitelnosti investice. Investoři totiž dávno pochopili, že zabývat se otázkou udržitelnosti znamená zabývat se ochranou svých investic. A je to logické. Pokud do něčeho chcete vložit své peníze, musí vás zajímat, co všechno je může ohrozit a co můžete udělat pro jejich ochranu. Naše prostředí se mění a investoři chtějí mít jistotu, že jejich investice budou před těmito změnami chráněny.

Základem pro hodnocení udržitelnosti podniku je proto povinnost identifikovat a posoudit možné dopady, rizika a příležitosti a následně navrhnout potřebná opatření. Primárním cílem je tedy právě přímá ochrana podniků a ruku na srdce, kdo nechce znát rizika nebo naopak příležitosti svého podniku? Pokud toto podnik udělá, nejenže bude mít jistotu, že pro svou ochranu udělal maximum, ale bude i lépe hodnocen, což zvýší zájem o spolupráci ze strany dodavatelů nebo odběratelů a v neposlední řadě zajistí i lepší podmínky od investorů. Jako vše má tedy i udržitelnost dvě strany a záleží jen na úhlu pohledu, ze kterého se na ni díváme.

Na co konkrétně by se podle vás měly podniky zaměřit?

MP: Informace, které podniky musejí ve svých účetních závěrkách zveřejnit, jsou již stanoveny, ke všem tedy musí podnik přistupovat se stejným úsilím a nelze předem říct, co má či nemá pro podnik větší význam. Přesto je zde jedna oblast, na kterou se často zapomíná, a tou je voda. V průběhu posledních let se období nedostatku srážek stalo běžnou součástí našich letních měsíců. S tím je pak spojena otázka nedostatečného doplňování zásob, které už ani zimní nebo jarní měsíce nedokážou pokrýt. Česká republika je střecha Evropy, žádná voda k nám nedoteče, proto se o to, co máme, musíme starat. Bez vody podnik nejen nic nevyrobí nebo neotevře své brány, ale nebude tady nic. Ani my.