Rozhovory

Na jaře se vaší společnosti podařilo získat zpět některé trhy umělé inteligence v oblasti logistiky pro automotive, z kterých jste byli vytlačeni před vypuknutím jarní pandemie konkurenty z Číny či Indie. Jak je tomu nyní, kdy se Asii podařilo, na rozdíl od Evropy, vyhnout se druhé vlně covidu-19?

Společnost Richmont – CZ podniká v segmentu, který skutečně poznal zápornou stránku až slabomyslné globalizace, kdy obchodní společnost, která nedováží dílce nebo výrobky z Číny, nemůže být přeci in. Vše je podřízeno tvoření co největšího zisku, cenových výhod a potlačení případné konkurence. Jen sporadicky se lidé zabývají kritérii, jako je kvalita, zdravotní rizika dovážených výrobků nebo parametr, který se v obecné kultuře nazývá „poctivé obchodní podnikání“. Koho v současnosti zajímá, jestli nejde o plagiát, jestli ve výrobku obsažené duševní vlastnictví nebylo zcela nepokrytě zcizeno, koho zajímá parita obchodních vztahů a další zcela jednoduché otázky, které by si měli klást i naši „vládní“ vizionáři?

Jak z mé logiky vyplývá, jen málo lidí se tímto zabývá. A když je náš mnohdy zakrytě nesvéprávný, ale zcela určitě vypočítavý politický management soustavně masírován partikulárními zájmy „nejvrchnějšího“ důchodce, pak už nám nezbývá povahově nic jiného než hospodské mlácení prázdné slámy.

A co nás čeká dále? Z hlediska mocenské globalizace prozatím neřinčí zbraně, ale systematické a obrovské bezskrupolózní tlaky, zejména pak právě z Říše středu, nás odsuzují dříve či později k zániku naší identity, neboť ani rozpolcená a nejednotná Evropská unie nebude schopná čelit pevnému stranickému a systematickému tlaku tohoto východního „partnera“. Podobnosti můžeme čerpat z historie, a to podle vzoru a vývoje Osmanské říše. Jedině přehnaný optimismus a osobní odpovědnost za blízké nás popohání do dalších dnů, které se jeví i nadále v poloze ne velké naděje.

Letos v dubnu jste odhadoval na základě spolupráce vaší firmy s nadnárodními korporacemi, že po koronavirové krizi se světová výroba z asi 25 procent vrátí zpět do Evropy. Platí váš odhad stále?

Při obchodních jednáních s našimi partnery právě v období první vlny covidu a v době těsně po zvládnutí zmíněného období jsme nabyli dojmu, že přednášené a diskutované teze o snížení závislosti na dodávkách zejména z Číny jsou logicky správné a vytvářejí předpoklad pro jistotu v zajištění jednotlivých potřeb a úkolů, kterým je nutné přednostně vyhovět, takzvaně více diverzifikovat dodavatelský segment. Nyní v praxi zjišťujeme, že se jednalo pouze o proklamace, které brzy vzaly za své pod tlakem cenové soutěže v konkurenčním prostředí. Vše je umocněno i faktem, že země původu stávajícího pandemického marasmu se lépe vypořádala s jejími důsledky a hlad tamních firem po zakázkách je obrovský.

V rámci programu Covid požádal Richmont o bezúročný úvěr, protože jste očekávali, že během léta dojde k propadu vaší výroby o asi 15 procent. Pomohla vám podpora státu překlenout pokles produkce?

K dílčímu snížení produkce skutečně u naší akciové společnosti došlo, zejména v oblasti automotive. Tento propad byl znatelný především v našem cash flow. Mrzutou pro danou chvíli by byla nemožnost zhotovovat dílčí komponenty pro nadcházející dodavatelskou kampaň z kolekce výrobků pro zemědělské stroje, takže takzvaná státní pomoc Covid nám toto zprůchodnila. Pro upřesnění, státní pomoc byla dílčí záruka za běžný komerční bankovní provozní úvěr, který jsme stejně museli z části zaručit i naším nemovitým majetkem.

Jak patrno z konstrukce této pomoci, jednalo se víceméně o velkohubý marketingový tah našeho vládního uskupení. Komerční úvěr bude muset naše společnost vrátit v plné výši bankovnímu domu. Důležitá je skutečnost, že ke schválení úvěru došlo, a to především díky naší velké snaze, v poměrně krátkém časovém úseku. Agenda poskytovaná všem zúčastněným bankovním institucím byla ale bezbřehá, naštěstí jsme ji, někdy i se skřípěním zubů, zvládli.

Jak odhadujete vývoj situace z hlediska stability vaší společnosti do jara příštího roku? Využijete znovu stabilizačních programů, které stát nabízí?

Každý zúčastněný jedinec vnímá současnou situaci ze svého pohledu. Řada státních zaměstnanců se tetelí blahem, jak jim dané prázdniny vyhovují. Omezená pracovní doba, plný plat, záruky vyplývající ze služebního zákona. Jakmile uvedený pandemický stav bude minulostí, bude pro mnohé takovéto profese zase prosluněné jaro a plavba klidnými vodami. Řadě profesí a firem ale bude scházet přelet vrtulníkového uskupení, ze kterého jsou shazovány balíky peněz jako živá voda pro řešení prodloužení doby jejich kómatického stavu. A zbývající sektor, včetně naší společnosti, bude očekávat, jak se zachová tento ministerský socialismus v době, kdy mu dojdou i „cizí“ peníze, a jaké obdržíme „stimuly“ v podobě zákonů pro vytváření dalších zdrojů pro tento jejich „spravedlivý mejdan“.

Richmont je výrobcem strojních dílů pro automotive i zemědělské stroje. Jak hodnotíte názor, že česká ekonomika se musí zbavit subdodavatelství a vyrábět finální výrobky s vysokou přidanou hodnotou?

Tato otázka je prapůvodní a svou podstatou i jednoduše zodpověditelná. Pokud bude mít naše společnost zájem o delší udržení se ve stávajícím přežívání, je naprosto nezbytné, aby vystoupala z nevýdělečné a snadno nahraditelné pozice subdodavatelů do kastovní rodiny, která má schopnost nabídnout, a to nejen na našem trhu, finální výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Lehce vyslovitelná filozofie, těžce realizovatelná v praxi, zejména v podmínkách naší společnosti, v podmínkách stávajícího politického uskupení, v podmínkách udržení schopnosti přežít stávající stav. Od koho je tato změna či uplatnění se na trhu odvislá?

Od jedince, skupiny nadšenců bez finančních prostředků, neboť je zde záviděníhodné prostředí, nakloněné právě této spanilé myšlence, že musíme objevit bílé místo na trhu výrobků a potká nás neobyčejná štěstěna, že se výrobek sám o sobě bez finanční podpory uplatní na trhu. Nechci být až přílišný skeptik, ale převážné počínání v našich podmínkách jsou zoufalé pokusy vybočující z normálu. Jak je naloženo s těmito pokusy?

Neschopnost, závist, záludná účelovost a podobně jsou právě ty zbraně a postoje, které otupí i ty největší optimisty a vizionáře, přičemž jediným cílem je, aby složili zbraně svého nadšení a zařadili se do požadované apatické uniformity. K tomu, aby se daly naplnit parametry rozvoje a dobývání trhu s jakýmikoli produkty, by bylo nutné, aby se náš národ jako celek začal učit poctivé práci, aby sám sebe neobelhával fiktivními a samolibými sebeuspokojujícími výsledky vývoje.

Zářným příkladem je stávající školství a vzdělávací procesy obecně. Je nepochybné, že máme vzdělané jedince, kteří ovšem poté nenacházejí uplatnění u nás doma, ale jinde, v jiném prostředí. Ptáme se proč. Převážná část našeho vzdělávání je opět jedna velká blamáž, snaha o nekorektní počínání v procesu nastavené ekonomiky financování toho kterého ústavu, když tento nastavený parametr přehlušuje vlastní poslání, ke kterému je školský ústav zřízen. Extrémní realita je natolik katastrofální, že si ji nedovede představit ani ten největší skeptik, natož v oblacích se vznášející ministerský úředník.

Lze podle vašeho názoru najít rovnováhu mezi opatřeními proti šíření infekce covid-19 a standardně fungující ekonomikou?

K tomuto jsem se částečně vyjádřil v předešlém. Zpočátku nás a naše odborníky překvapila síla této pandemie. Po relativním překonání první fáze bylo zcela otevřeně diskutováno, že nás čeká další vlna. Následně by to tedy mělo být bez překvapení. Jaká je ale realita?

Armáda ministerských úředníků a pracovníků státní správy, kteří měli být strůjci variantního zpracování možných kroků, řešících i ekonomickou odpovědnost v pomoci potřebným, pandemií postiženým firmám a jedincům, opětovně fatálně zklamala. Nevymysleli zhola nic, opětovným postojem je plošné rozhazování finančních prostředků, vychloubání se nízkou nezaměstnaností, která vychází i z umělé přezaměstnanosti, a plánování následných kroků, jak s případnými „nepoctivými“ žadateli a příjemci nabízených peněz ti samí pracovníci státního aparátu zatočí.

Z napsaného jasně plyne, že zde budeme těžko hledat rovnováhu a ekonomickou opodstatněnost vynaložených prostředků. Je mým dojmem, že peníze v této formě jsou pro vládní činitele téměř bezcennými papírky, které ve své podstatě ztratí poslední zbytek své hodnoty v brzké budoucnosti.

Uvítal byste, kdyby se Česká republika stala součástí eurozóny?

Samozřejmě volám po uskupení, které nám bude zaručovat naši národní identitu, bude ji respektovat a zároveň bude jako homogenní celek vytvářet koordinovanou rovnováhu či protiváhu k extrémním mocenským a rozpínavým tendencím, se kterými si jako malý národ nebudeme moct poradit sami. To z hlediska globalizace. A pro nás jako součást eurozóny by měly zmizet poslední překážky a měla by se také projevit větší spoluodpovědnost za celé uskupení, ve kterém se již ve stávající formě nacházíme.

Je pro vás plán na obnovu Evropské unie, který je významně podmíněn realizací zeleného údělu EU, hlavně novou příležitostí, nebo vidíte i rizika?

Rizika jsou vždy. Měla by být předmětem věcného vyjednávání a velmi silně vykompenzována novými příležitostmi.