Novinky

Za dvacet let své existence se firma KR – tools vypracovala na supermoderně vybavenou výrobní společnost se čtyřiceti zaměstnanci a s obratem atakujícím stomilionovou hranici. V tomto případě je příběh firmy velmi úzce spjat se životem jejího zakladatele Radima Kuchaře, který měl od samého počátku jasnou představu, jakým směrem se chce ubírat. Dejme mu slovo a nechme se inspirovat.

„Po základní škole v roce 1985 jsem šel na střední školu do Uherského Brodu, v květnu 1989 jsem maturoval a do října, kdy jsem šel na vojnu, jsem pracoval v Zevetě v Bojkovicích. Z vojny jsem se vracel do nových poměrů i do Zevety, ale to už měl můj otec vlastní strojní kovovýrobní družstvo SKD, a tak jsem na ranní chodil do nástrojárny v Zevetě a na odpolední k tátovi. Byl to ale zápřah, který jsem vydržel jen rok a půl, a potom jsem definitivně odešel pracovat do otcovy firmy. Ta dynamicky rostla, dodávala pro automotive – Porsche, Audi, BMW – a já tam zpočátku obsluhoval stroje, ale postupem času jsme se s bratrem dostali do jejího vedení, on řídil obchod, já výrobu. Když jsem v roce 2003 odcházel, měla firma už devadesát zaměstnanců. Měl jsem tehdy dvě malé děti, v práci jsem byl každý den od rána do večera a cítil jsem, že to dlouho už nevydržím. Tak jsme se v dobrém rozešli a já si začal budovat vlastní podnikání.

V roce 2003 jsem založil s. r. o., ale vznik firmy datuju až do roku 2004, kdy jsme si pronajali část areálu bývalých Komunálních služeb Bojkovice a koupili první CNC soustruh. Jeden klasický soustruh jsem už měl od otce a po čtvrt roce jsme přikoupili další. Při odchodu od táty jsme uzavřeli doložku, že mu nebudu přetahovat zákazníky, ale za ta léta, co jsem u něho pracoval, jsem znal spoustu strojírenských firem, takže jsem je postupně objížděl a nabízel jim výrobní kapacitu. Zaměstnával jsem dva lidi, oba odešli se mnou z otcovy firmy, takže jsem věděl, že je na ně spolehnutí. Já jsem sháněl zakázky, oni je realizovali. Dařilo se nám a brzy jsem pochopil, že potřebujeme dělat komplexně celé výrobky, takže jsme koupili CNC frézu a na ní jsem zaměstnal dalšího člověka. Brzy jsme přikoupili i brusku, tím pádem jsme poprvé mohli udělat téměř kompletní výrobek.

Byli jsme rychlí, vyráběli jsme kvalitně, firmy si o nás předávaly informace a najednou nám nevolalo pět lidí za den, ale deset, výroba se nám rozrůstala, tím pádem jsme kupovali víc strojů, zaměstnávali jsme víc lidí, a když nám pak byla první hala malá, dohodli jsme se s majitelem objektu a celý ho koupili. Získali jsme také prvního významného zákazníka, bojkovickou společnost Moravia Cans, která vyrábí aerosolové obaly v obrovských sériích, jejich linky produkují dvě stě obalů za minutu. Tehdy takových linek měli šest, dnes jich mají dvanáct. U takového provozu je každý výpadek drahý, proto mají linky naplánovánu údržbu v co nejkratším čase. A protože už o nás věděli, že děláme rychle a kvalitně, nabídli nám zabezpečení dílů pro jejich servis. 

Začali jsme pro ně pracovat, spolupráce se osvědčila, takže jsme přijali další zaměstnance, nakoupili nové stroje, a když se to dozvěděl největší konkurent Moravia Cansu, společnost Ball Aerocan z Velimi, nabídl nám spolupráci také. I tady se nám dařilo, a protože Ball Aerocan vlastní stejné výrobní linky po celém světě, uzavřeli jsme smlouvu o zabezpečení dodávek náhradních dílů do celého světa. Dnes jsou Ball Aerocan a Moravia Cans naši největší zákazníci, kteří odebírají šedesát procent naší produkce. 

Za dvacet let existence jsme na sebe navázali spoustu jiných firem. Vděčíme za to špičkové technice, kterou jsme si pořídili. Máme vynikající pětiosé frézovací stroje, na nichž frézujeme největší rozměr metr krát osmdesát centimetrů, což je váhově tuna, soustružnická centra Gildemeister, kde soustružíme do délky dvou metrů a do průměru půl metru, na CNC strojích brousíme nakulato do jednoho metru, ale už máme objednánu brusku, která zvládne i dvoumetrový kus. Jsme certifikováni na ISO 9001 a do firmy jsme nainvestovali spoustu peněz. Minulý rok jsme postavili poslední halu, momentálně se už nemáme v tomto areálu kam rozrůstat, ale místa máme dost. Letos jsme podali žádost o dotace z programu Technologie 4.0, myslím, že to jsou jedny z posledních dotací, které bude Evropská unie schopná financovat. Pokud nám ministerstvo dotace schválí, chceme si pořídit robotizované systémy. My si je tedy pořídíme, i když nám dotace neschválí, jenom si budeme muset nějaký rok počkat, až umoříme současné úvěry.

Od začátku jsem měl vynikající kolektiv zkušených pracovníků, kteří se mnou přišli od otce. Letos dosáhl důchodového věku Ludvík Sviták, který nám pomohl firmu vybudovat, ale pořád u nás pracuje. U mého otce dělal na klasickém stroji, a když jsem mu řekl, že budu kupovat CNC stroje, hned to chtěl vyzkoušet. Koupili jsme první CNC soustruh a on trávil v práci šestnáct hodin denně, aby ho dokonale ovládl. A když pak začali přicházet noví zaměstnanci, všechny je zaučoval. Bez něho si to vůbec neumím představit.

Firma je stavěná na dvousměnný provoz, ale vlivem nedostatku kvalitních lidí nemáme tolik pracovníků, abychom pokryli ranní i odpolední směnu. Zakázek ale máme hodně, takže to řešíme tak, že zaměstnancům nabízíme práci přesčas. Buď ji mají zaplacenu, nebo si mohou naddělané hodiny ukládat jako delší placenou dovolenou. Čtyři naši zaměstnanci pocházejí ze Slovenska, mají od nás pronajaté ubytování, čtrnáct dní v kuse pracují a pak jedou na deset dní domů. To nám funguje velice dobře. Myslím, že se nám podařilo vytvořit rodinné prostředí, zaměstnanci mají pěkné zázemí, dvě plně vybavené kuchyňky, nové sociální zařízení, sprchy, prostě všechno, aby v práci byli v čistém prostředí a i domů šli čistí. 

Já jsem rád, když každý zaměstnanec cítí s firmou. Nikdy jsem nedal zaměstnancům výplatu ani o den později. Máme tři dodávky, když někdo potřebuje něco převézt, půjčí si ji, máme spoustu stavebního ručního nářadí, které je zaměstnancům k dispozici, půjčujeme i auta na dovolenou, vše samozřejmě zdarma. Ale je to něco za něco. Když máme ve výrobě nějaký problém a potřebuju lidi, očekávám, že mi pomohou, pochopitelně ne zadarmo.

Investujeme, staráme se o zaměstnance, ale pak musíme čelit nesmyslům, jako je odvod DPH z vystavených faktur. Všude v civilizovaném světě se DPH platí až ze zaplacených faktur, jenom u nás ne. Od letošního ledna nám naši největší odběratelé nastavili splatnost faktur na devadesát dní. Já jsem zaplatil materiál, energie, zaměstnance, odvody, ještě jsem za zboží nedostal ani korunu, a už musím zaplatit DPH. To je nešvar, který v Německu, ve Francii nebo v Anglii není vůbec možný. Nebo máme půl roku zprovozněnou fotovoltaiku, vzali jsme si úvěr, měli jsme dostat dotaci, ale ta pořád nikde. Takže to, co díky fotovoltaice ušetřím, utratím zbytečně na úrocích splátek úvěru, které jsme mohli mít o polovinu nižší, kdyby stát dodržel příslib dotace. Já nechci vystupovat proti státu, jsem pravicový člověk, ale stát je evidentně špatný hospodář. Kdybych takto hospodařil já, už jsem dávno přišel na buben.

Za všechno, co jsem za dvacet let v této firmě dokázal, musím poděkovat rodině. Velmi tolerantní manželka respektovala, že chodím do práce brzo ráno a z práce pozdě večer, že trávím v práci soboty, neděle. Vytvořila mi zázemí, díky němuž jsem všechno kolem podnikání mohl zvládat.“