Novinky

Systém už je dobře rozběhnutý v některých západoevropských státech. První projekty v oblasti komunitní energetiky se objevují od počátku 70. let dvacátého století. Začaly vznikat v Německu, Dánsku či Švédsku. Tato scéna se začala postupně profesionalizovat. 

Ukázkovým příkladem komunitní energetiky jsou bioenergetické vesnice. Ty fungují na principu využívání bioplynových stanic s kogenerační jednotkou na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, a záložních kotlů na biomasu. Vesnice jsou energeticky soběstačné a nezávislé na vnějších dodavatelích energie. K síti zůstávají připojeny pouze za účelem prodeje nadbytečné energie nebo v případě výpadků výroby i nákupu. Termín „bioenergetická vesnice" odkazuje na to, že je zdejší energetika závislá výlučně na čerstvém biologickém materiálu, zatímco „ekologická vesnice" aplikuje celou řadu environmentálních opatření. Důležité je, že ke spotřebě elektřiny dochází v místě její výroby a nejsou využívány distribuční sítě, resp. je provozována lokální distribuční soustava energetického družstva.

V Česku jsme v komunitní energetice zatím pozadu. Trend brzdí zejména infrastruktura české energetiky, absence detailní legislativní úpravy a v řadě případů i neochota veřejnosti k tvorbě společenských energetických družstev, které jsou podmínkou dalšího rozvoje.

Musím říct, že v souvislosti s komunitní energetikou vidím i řadu negativ. U její nejjednodušší aplikace v bytových domech je častou otázkou klíč, kterým se vyrobená elektřina dělí mezi jednotlivé bytové jednotky. Ta s větší spotřebou elektřiny je výrazně zvýhodněna na úkor bytové jednotky se spotřebou malou. Zatímco investice do výstavby domácí fotovoltaické elektrárny (FVE) je společná, obvykle hrazená z bytového fondu.

Pro zákazníky s malou spotřebou je pozitivní přínos komunitního sdílení elektřiny velmi malý. Registruji i náměty na využití komunitní energetiky v oblasti průmyslu. Zde je její využití nevhodné, stejně jako velice časté vyvedení výroby FVE do vlastní spotřeby. Důvody jsou dva. První je fakt, že v případě zapojení FVE do vlastí spotřeby je pro krytí spotřeby využita pouze část elektřiny vyrobené ze slunečního záření a do distribuční sítě jsou dodávány pouze nepredikovatelné přebytky zejména v letních měsících a víkendech. Prodejní cena takových přebytků na trhu je minimální a očekávám, že během několika let bude i nulová nebo dokonce záporná. Částečnou odpověď dává využití akumulace. Její investiční náročnost je ale stále vysoká.

Druhým, dnes opomíjeným aspektem, je změna hodinové struktury spotřeby elektřiny průmyslových zákazníků odebírané z distribuční soustavy. FVE vyrábí elektřinu v hodinách s minimálními denními cenami. To znamená, že zákazník bude nakupovat od obchodníka poměrově výrazně vyšší objem v hodinách s dražší elektřinou, což obchodník vždy promítne do nabízené vyšší ceny. Zákazník tak sice bude odebírat z distribuční sítě menší objem elektřiny, celková průměrná nákupní cena ale bude vyšší a dle našich analýz nepokryje benefity spojené s FVE.

Poměrně často slyším argument, že komunitní sdílení elektřiny pomůže zvýšit stabilitu distribuční sítě - to neplatí. Distribuční síť musí být připravena dodat celkové množství spotřebované elektřiny. Tedy i elektřinu v době, kdy lokální zdroj není v provozu a případné bateriové úložiště je vyčerpané. Posunem plateb za energie do fixních částí poplatků za distribuci, očekávám změnu tarifní struktury.

Václav Skoblík, obchodní ředitel energetické společnosti UCED ze skupiny CREDITAS