Novinky

Pandemie covidu si vynutí větší integraci Evropy

Stmelující princip dohody je patrný i z nástinu mechanismu rozdělování peněz fondu obnovy. Prostředky určené na podporu zotavení ekonomiky získají jednotlivé státy až poté, co předloží podrobné projekty na jejich investování. Tyto plány pak musí odsouhlasit Evropská komise a ostatní země unie. Šetrná čtyřka, tedy Dánsko, Rakousko, Nizozemí a Švédsko, by měly být garancí toho, že vypůjčené peníze budou využity správně, chytře a souběžně s reformami především na jihu Evropy. Velká část těchto prostředků by měla podporovat Zelenou dohodu, tedy investice do snižování emisí či boje se suchem. Členské země by rovněž měly investovat například do digitalizace své ekonomiky nebo školství či vědy i výzkumu a zdravotnictví.

Konečná dohoda počítá s 390 miliardami ve formě dotací a 360 miliardami eur ve formě půjček. Stále se tak jedná o 750 miliard eur, avšak objem dotací, na které by si půjčila EU, se značně snížil.

Původní návrh fondu obnovy také počítal se štědřejšími příspěvky na výzkum nebo na zdravotnické potřeby. Právě tyto oblasti během summitu doznaly největších škrtů.

EU jako celek si půjčuje peníze, a to především kvůli tomu, že státy jako Itálie nebo Španělsko by měly problém půjčit si na finančních trzích samy. Na druhou stranu, díky tomu, že se jedná o potřebnou půjčku pro celou Evropu, mohou si jednotlivé členské státy půjčit z fondu obnovy za extrémně výhodných podmínek a s minimálním úrokem. Samozřejmě i v tomto případě platí něco za něco. Splácet bude každá země zvlášť. Jistě se najde spousta kritiků takového řešení, nicméně nikdo nepřišel s nápadem lepším.

Hospodářské potíže dnes všechny vlády nebo k tomu povolané instituce, jako například Federální rezervní systém USA (FED) či Evropská centrální banka (ECB), řeší stejně: Jednoduše natisknou peníze. Naposledy se k takovému kroku rozhodl kabinet Velké Británie, která si půjčí 130 miliard liber.

Nástroj pro obnovu ekonomiky má mít tři pilíře

Prvním pilířem jsou investice a reformy v členských státech. Komise chce v rámci tohoto pilíře vyčlenit asi dvě třetiny z celkového objemu fondu na ekologickou a digitální transformaci. Peníze by se měly rozdělovat formou úvěrů i grantů. Součástí tohoto pilíře je také několik desítek miliard eur, které získají v rámci politiky soudržnosti nejvíce postižené země EU.

Tento nástroj Komise označila jako REACT-EU a fungovat by měl pouze do konce roku 2022. Další desítky miliard eur by měly jít do Fondu spravedlivé transformace, jehož cílem bude pomoci zemím s odklonem od uhelné energetiky. Pilíř pak obsahuje také přes deset miliard eur určených pro zemědělství a rozvoj venkova.

Druhým pilířem jsou soukromé investice. Komise chce uvolnit řádově několik desítek miliard eur, které by mohly v důsledku mobilizovat až desetinásobek eur soukromých investic zaměřených na podporu evropských firem. Aktualizovat by se měl také již existující program InvestEU. K dispozici by měl mít přes deset miliard eur.

Třetím pilířem je podpora evropského zdravotnictví. Obsahuje nový program EU4Health (EU pro zdraví) s rozpočtem přes pět miliard eur. Další prostředky by měly jít na mechanismus rescEU, jehož cílem je pomáhat členským státům v nouzi, například distribucí zdravotnických pomůcek.

Klíčovou položkou třetího pilíře jsou desítky miliard eur určených pro program Horizon Europe, který podporuje vědu napříč Evropou. Miliardy eur hodlá Komise rovněž vyčlenit na humanitární pomoc a další zahraniční aktivity.

Bez možnosti exportu na evropské trhy se neobejde Německo ani Česko

Budoucnost ekonomiky a průmyslu spočívá v šetrných, ekologických a udržitelných řešeních. Do takových projektů by měla Evropa nyní masivně investovat, aby si udržela svou konkurenceschopnost vůči USA a Číně. V této souvislosti je asi vhodné poznamenat, že by si to u nás měli uvědomit všichni, včetně poslanců KSČM nebo ODS, kteří tvrdí, že jádro je v EU nutné prosadit jako bezemisní zdroj energie. Z plánu hospodářské obnovy Evropy je zřejmé, že se to nemůže podařit.

Z určitého úhlu pohledu pomoc nyní nejvíce potřebují „jižní státy", tedy Itálie, Španělsko a částečně i Francie. Hospodářsky nejsilnější Německo ani další členské země si ale nemohou dovolit, aby se italská nebo španělská ekonomika zhroutila. Český vývoz směřuje v podstatě jen do deseti unijních zemí, k nimž patří na prvních místech Německo a Rakousko, ovšem je mezi nimi také Itálie. Těchto deset států se na celkovém českém exportu podílí ze 74 procent.

Česko rádo využije dotace i půjčky

Česko by na nich mělo získat z fondu obnovy skoro devět miliard eur, tedy asi 230 miliard korun. Přes 15 miliard eur, tedy víc než 400 miliard korun, si pak může za velmi výhodných podmínek půjčit, pokud bude mít zájem. Evropská komise se zadluží u soukromých bank. Půjčku budou členské státy prostřednictvím společného rozpočtu splácet až během příštích několika desítek let, a to tak, že na každou zemi vyjde tak vysoká splátka, jaký je její podíl na ekonomice celé EU. Česko by tak mělo splatit zhruba 1,5 procenta z celé částky. Celkově tedy ČR na dotacích a nabízených půjčkách, pokud je využije, získá víc, než kolik bude muset za několik desítek let vrátit. Premiér Andrej Babiš původně tvrdil, že o půjčky nemá zájem. Později ale názor změnil. „Pokud ty podmínky budou podstatně výhodnější, než za jakých si půjčujeme sami, tak si půjčíme," prohlásil po skončení summitu EU. Je téměř jisté, že podmínky skutečně výhodnější budou, protože Evropská komise si nejspíš i u dlouhodobých dluhopisů dokáže na finančních trzích, na rozdíl od Česka, půjčit za záporný úrok. Babiš zdůraznil, že pokud Česko půjčky prostřednictvím komise využije, nezvýší se tím jeho zadlužení, protože o to méně si pak půjčí na trzích samo. S ohledem na plánovaný půlbiliónový schodek rozpočtu, který se může ještě zvýšit, česká vláda si asi ještě ráda z evropských zdrojů půjčí.