Novinky
Koruna nás tlačí ke stagnaci a chudobě
16. června 2020
Koronavirová krize nás znovu staví před otázku, zda je pozice České republiky mimo eurozónu výhodná, nebo není. V dobách prosperity se zdálo, že snad ano, respektive spíše nebyl vážný důvod se tímto problémem mimo politické debaty příliš zabývat. Nyní když naše měna padá, se však ukazují možnosti, které euro nabízí, ve zcela jiném světle.
Koruna jako rizikové aktivum
Koruna jako menší regionální měna začala v reakci na koronavirovou krizi oslabovat, protože ji investoři považují za rizikové aktivum. Všem milovníkům naší české koruny však musíme sdělit, že česká koruna je globálně bezvýznamná měna, která nikoho nezajímá. To je prostě fakt.
Letos 17. února se jedno euro prodávalo za 24,80 Kč. Po začátku koronavirové krize se však česká měna propadla a 24. března byl její kurz k euru 27,81 Kč. V posledních dnech se pohybuje kolem 27,50 Kč za euro. Podle iniciativy Pro euro aktuální kurz koruny snižuje kupní sílu průměrného českého měsíčního platu o 2414 Kč.
Stále platí, že největší část exportu směřuje do zemí Evropské unie. Do EU putoval loni vývoz v hodnotě 3,7 bilionu korun z celkového exportu ve výši téměř 4,4 bilionu korun. Svaz průmyslu a dopravy ale upozorňuje, že Česko je ve skutečnosti závislé na vývozu v podstatě jen do deseti unijních zemí.
„Těchto deset zemí se zároveň podílí na celkovém českém exportu ze 74 procent. Jinými slovy ze tří čtvrtin je český export závislý na pouhých deseti zemích, což představuje pro ekonomiku riziko, že oslabení poptávky na těchto trzích nebudou české firmy schopné vykompenzovat prodejem v jiných částech světa," uvedla mluvčí Svazu průmyslu a dopravy Eva Veličková.
Měna jako nástroj nezávislosti
Existence vlastní měny umožňuje České národní bance provádět vlastní měnovou politiku. Prostřednictvím úrokových sazeb určuje, za jaký úrok je možné si na bankovním trhu půjčit, formou intervencí může ovlivňovat kurz koruny a zákon ji opravňuje vydávat státní dluhopisy například pro překonání koronavirové krize.
Vzdát se výhody vlastní měnové politiky není příliš přitažlivé. Převažující strategií ČNB byl zatím slabší kurz koruny vůči euru ve prospěch vývozu. Zpracovatelský průmysl, lidově převážně montovny, závislý na dovozu vstupů, se s touto taktikou centrální banky vyrovnával udržováním nízké úrovně mezd. Jinými slovy, ČNB v jistém smyslu svou kurzovní politikou podporovala zaměření ČR na levnou práci jako její největší konkurenční výhodu. Kladem této orientace je plná zaměstnanost.
Kromě této politické výhody si na své přišly také směnárny a banky. Slabá koruna má pro ně výhodu, protože mají bezpracný zisk v podobě transakčních poplatků. Dále je výhodná pro montovny, které dodávají do eurozóny – mohou tak využít relativně levnější pracovní sílu a nic je nenutí zvyšovat produktivitu nebo specializovat se na činnosti s vyšší přidanou hodnotou. Pak je ještě dobrá pro dlužníky, protože navyšuje inflaci.
Žádná vyspělá země na světě ale nemá slabou měnu. Riziko poklesu kurzu snižuje důvěru investorů v ekonomiku a celkovou chuť investovat. Slabá měna udržuje zemi pouze v chudobě levné pracovní síly. Záporem měnové politiky ČNB je tedy stagnace investic do modernizace vývoje, výzkumu a podobně, a tedy malé procento produkce s vysokou přidanou hodnotou, pro kterou silná koruna naopak neznamená překážku. Proto jsou zdrojem pro inovace převážně eurofondy. Další nevýhodou je fakt, že velká část obyvatel ČR balancuje na hranici chudoby.
Chrání nás koruna před zmatky a dluhy?
Za všechny euroskeptiky, kteří obhajují českou korunu, zmiňme alespoň názor Markéty Šichtařové nebo ekonoma Lukáše Kovandy. Ti soudí, že je výhodné mít vlastní měnu, která dokáže v dobách těžkých oslabit přesně v tom okamžiku, když potřebujeme
polštář (tedy zlevnění exportu, stopku inovacím a stagnaci platů), a která naopak dokáže posílit, když v dobách dobrých potřebujeme rychleji dohánět západní země (ovšem bez restrukturování domácího průmyslu je takové dohánění sporné).
Za nevýhodu eura je také často považována různá hospodářská úroveň členů eurozóny, která zjednodušeně vede k tomu, že jedni doplácí na druhé. Naši politici svou rezervovanost vůči euru zdůvodňují i tím, že nechtějí ručit za dluhy Řecka nebo Itálie.
Výhody a nevýhody oslabení měny:
• Slabá koruna je výhodou pro exportéry.
• Česká ekonomika je proexportně orientovaná.
• Česká produkce z 84 procent směřuje do EU, z toho 33 procent do Německa.
• Oslabení koruny ovšem není pro tuzemské vývozce výhodné bezvýhradně. Velké procento z nich má totiž kurz koruny k euru smluvně zafixován, a v případě poklesu koruny tedy ztrácí.
• Kromě toho firmy, které u nás vyrábí pro zahraniční zákazníky, potřebují nakupovat suroviny, technologie, stroje atd. Z interní databáze časopisu Reportáže z průmyslu, která obsahuje více než tisíc výrobních firem, vyplývá, že 52 procent subdodávek tvoří firmy z EU, a to
především ze zemí, jako jsou Německo, Rakousko, Itálie, Francie nebo Nizozemsko. Tito vývozci proto na poklesu koruny mnoho nevydělají.
Co jsme mít mohli, ale nemáme
Česká republika získala z rozpočtu Evropské unie 809 miliard korun, což je dvakrát více, než do něj odvedla. Přesto ČR odmítá vklad ve výši 50 miliard korun do rezervního fondu eurozóny, tedy do Evropského stabilizačního mechanismu (ESM), a upsat 450 miliard korun na příštích 12 let. Naše země by se tak stala akcionářem fondu a měla by k dispozici úvěrový a záruční finanční nástroj, například pro financování kompenzačních opatření kvůli koronavirové krizi. Nyní si bez ESM musíme pomoct sami. Členové eurozóny mají naopak díky ESM lepší a rychlejší přístup k okamžitým penězům, a proto některé evropské firmy již finanční pomoc dostaly, zatímco ty české na ni stále čekají.
Ministryně financí Alena Schillerová v souvislosti s překonáním koronavirové krize zmínila její představu zadlužení Česka až do roku 2028. S úspornými škrty ani zvyšováním daní Schillerová nepočítá. Problém chce řešit formou státních dluhopisů. V korunách, ačkoli investoři považují korunu za rizikové aktivum. Otázka tedy zní, zda o takové cenné papíry někdo stojí. Co víme jistě, je, že dluhopisy koupí ČNB, která k tomu dostala ze zákona pravomoc. Pokud by to tak dopadlo, dluh bychom jen přendali z jedné kapsy do druhé a pak jej společně zaplatili. Řešení krize přes ESM se ve srovnání s tímto jeví nepochybně jako lepší.
Tvrzení, že vlastní měna nás ochrání před katastrofickým scénářem pádu eurozóny, je liché. Ztroskotání projektu eura by vedlo k hluboké krizi, ve které by vzala za své i koruna. V zájmu nás všech je mít silnou Evropu. Nenechme se proto obalamutit populistickými řečmi od lidí, kteří nám neříkají celou pravdu.
Připravil Marek Rottenborn
Koruna jako menší regionální měna začala v reakci na koronavirovou krizi oslabovat, protože ji investoři považují za rizikové aktivum. Všem milovníkům naší české koruny však musíme sdělit, že česká koruna je globálně bezvýznamná měna, která nikoho nezajímá. To je prostě fakt.
Letos 17. února se jedno euro prodávalo za 24,80 Kč. Po začátku koronavirové krize se však česká měna propadla a 24. března byl její kurz k euru 27,81 Kč. V posledních dnech se pohybuje kolem 27,50 Kč za euro. Podle iniciativy Pro euro aktuální kurz koruny snižuje kupní sílu průměrného českého měsíčního platu o 2414 Kč.
Stále platí, že největší část exportu směřuje do zemí Evropské unie. Do EU putoval loni vývoz v hodnotě 3,7 bilionu korun z celkového exportu ve výši téměř 4,4 bilionu korun. Svaz průmyslu a dopravy ale upozorňuje, že Česko je ve skutečnosti závislé na vývozu v podstatě jen do deseti unijních zemí.
„Těchto deset zemí se zároveň podílí na celkovém českém exportu ze 74 procent. Jinými slovy ze tří čtvrtin je český export závislý na pouhých deseti zemích, což představuje pro ekonomiku riziko, že oslabení poptávky na těchto trzích nebudou české firmy schopné vykompenzovat prodejem v jiných částech světa," uvedla mluvčí Svazu průmyslu a dopravy Eva Veličková.
Měna jako nástroj nezávislosti
Existence vlastní měny umožňuje České národní bance provádět vlastní měnovou politiku. Prostřednictvím úrokových sazeb určuje, za jaký úrok je možné si na bankovním trhu půjčit, formou intervencí může ovlivňovat kurz koruny a zákon ji opravňuje vydávat státní dluhopisy například pro překonání koronavirové krize.
Vzdát se výhody vlastní měnové politiky není příliš přitažlivé. Převažující strategií ČNB byl zatím slabší kurz koruny vůči euru ve prospěch vývozu. Zpracovatelský průmysl, lidově převážně montovny, závislý na dovozu vstupů, se s touto taktikou centrální banky vyrovnával udržováním nízké úrovně mezd. Jinými slovy, ČNB v jistém smyslu svou kurzovní politikou podporovala zaměření ČR na levnou práci jako její největší konkurenční výhodu. Kladem této orientace je plná zaměstnanost.
Kromě této politické výhody si na své přišly také směnárny a banky. Slabá koruna má pro ně výhodu, protože mají bezpracný zisk v podobě transakčních poplatků. Dále je výhodná pro montovny, které dodávají do eurozóny – mohou tak využít relativně levnější pracovní sílu a nic je nenutí zvyšovat produktivitu nebo specializovat se na činnosti s vyšší přidanou hodnotou. Pak je ještě dobrá pro dlužníky, protože navyšuje inflaci.
Žádná vyspělá země na světě ale nemá slabou měnu. Riziko poklesu kurzu snižuje důvěru investorů v ekonomiku a celkovou chuť investovat. Slabá měna udržuje zemi pouze v chudobě levné pracovní síly. Záporem měnové politiky ČNB je tedy stagnace investic do modernizace vývoje, výzkumu a podobně, a tedy malé procento produkce s vysokou přidanou hodnotou, pro kterou silná koruna naopak neznamená překážku. Proto jsou zdrojem pro inovace převážně eurofondy. Další nevýhodou je fakt, že velká část obyvatel ČR balancuje na hranici chudoby.
Chrání nás koruna před zmatky a dluhy?
Za všechny euroskeptiky, kteří obhajují českou korunu, zmiňme alespoň názor Markéty Šichtařové nebo ekonoma Lukáše Kovandy. Ti soudí, že je výhodné mít vlastní měnu, která dokáže v dobách těžkých oslabit přesně v tom okamžiku, když potřebujeme
polštář (tedy zlevnění exportu, stopku inovacím a stagnaci platů), a která naopak dokáže posílit, když v dobách dobrých potřebujeme rychleji dohánět západní země (ovšem bez restrukturování domácího průmyslu je takové dohánění sporné).
Za nevýhodu eura je také často považována různá hospodářská úroveň členů eurozóny, která zjednodušeně vede k tomu, že jedni doplácí na druhé. Naši politici svou rezervovanost vůči euru zdůvodňují i tím, že nechtějí ručit za dluhy Řecka nebo Itálie.
Výhody a nevýhody oslabení měny:
• Slabá koruna je výhodou pro exportéry.
• Česká ekonomika je proexportně orientovaná.
• Česká produkce z 84 procent směřuje do EU, z toho 33 procent do Německa.
• Oslabení koruny ovšem není pro tuzemské vývozce výhodné bezvýhradně. Velké procento z nich má totiž kurz koruny k euru smluvně zafixován, a v případě poklesu koruny tedy ztrácí.
• Kromě toho firmy, které u nás vyrábí pro zahraniční zákazníky, potřebují nakupovat suroviny, technologie, stroje atd. Z interní databáze časopisu Reportáže z průmyslu, která obsahuje více než tisíc výrobních firem, vyplývá, že 52 procent subdodávek tvoří firmy z EU, a to
především ze zemí, jako jsou Německo, Rakousko, Itálie, Francie nebo Nizozemsko. Tito vývozci proto na poklesu koruny mnoho nevydělají.
Co jsme mít mohli, ale nemáme
Česká republika získala z rozpočtu Evropské unie 809 miliard korun, což je dvakrát více, než do něj odvedla. Přesto ČR odmítá vklad ve výši 50 miliard korun do rezervního fondu eurozóny, tedy do Evropského stabilizačního mechanismu (ESM), a upsat 450 miliard korun na příštích 12 let. Naše země by se tak stala akcionářem fondu a měla by k dispozici úvěrový a záruční finanční nástroj, například pro financování kompenzačních opatření kvůli koronavirové krizi. Nyní si bez ESM musíme pomoct sami. Členové eurozóny mají naopak díky ESM lepší a rychlejší přístup k okamžitým penězům, a proto některé evropské firmy již finanční pomoc dostaly, zatímco ty české na ni stále čekají.
Ministryně financí Alena Schillerová v souvislosti s překonáním koronavirové krize zmínila její představu zadlužení Česka až do roku 2028. S úspornými škrty ani zvyšováním daní Schillerová nepočítá. Problém chce řešit formou státních dluhopisů. V korunách, ačkoli investoři považují korunu za rizikové aktivum. Otázka tedy zní, zda o takové cenné papíry někdo stojí. Co víme jistě, je, že dluhopisy koupí ČNB, která k tomu dostala ze zákona pravomoc. Pokud by to tak dopadlo, dluh bychom jen přendali z jedné kapsy do druhé a pak jej společně zaplatili. Řešení krize přes ESM se ve srovnání s tímto jeví nepochybně jako lepší.
Tvrzení, že vlastní měna nás ochrání před katastrofickým scénářem pádu eurozóny, je liché. Ztroskotání projektu eura by vedlo k hluboké krizi, ve které by vzala za své i koruna. V zájmu nás všech je mít silnou Evropu. Nenechme se proto obalamutit populistickými řečmi od lidí, kteří nám neříkají celou pravdu.
Připravil Marek Rottenborn
