Novinky
K výrobě jednoho trička je potřeba 2500 litrů vody!
Česká značka Pietro Filipi, založená v roce 1993 a nabízející dámské i pánské módní kolekce, a pravděpodobně i někteří další výrobci oblečení se kvůli poklesu prodejů svých výrobků dostávají do ekonomických potíží. Vynucené omezení spotřeby v důsledku koronakrize by nás mělo vést k zamyšlení, zda bychom svůj konzum, jako jsou například oděvy, nemohli ve prospěch zdraví naší planety snížit natrvalo.
Tržby obchodníků v Česku očištěné o kalendářní vlivy v září 2020 stagnovaly, meziměsíčně klesly o 0,4 procenta. Opět nejvíce si ve srovnání s loňským rokem polepšili internetoví prodejci. Informoval o tom Český statistický úřad. Méně než loni v září se mimo jiné prodávaly oděvy, jejich prodej se propadl o18 procent. Tento pokles je přirozeně důsledkem hlavně koronakrize.
Příležitost k omezení plýtvání a znečištění
Pandemie covidu a pokles prodeje módního oblečení spolu souvisí. Jak už bylo vícekrát konstatováno, omezení spotřeby jako následek opatření proti šíření infekce SARS-CoV-2 by nás mělo vést k zamyšlení, jestli náš konzum už nepřesáhl rozumnou míru. Zda zbytečně neplýtváme zdroji a nezatěžujeme životní prostředí čím dál tím větším množstvím odpadu.
Dle vyjádření Evropské komise občané Evropské unie ročně vyhodí 5,8 milionu tun textilu, z čehož jen 1,5 milionu tun (25 procent) je průmyslově recyklovaných či využitých pro charitativní účely. Zbývající 4,3 milionu tun míří na skládku či je částečně využito k produkci energie.
Kolik potřebujeme jeden každý z nás triček, košil, kalhot a oblečení vůbec? Racionální úvaha mnohé asi dovede k závěru, že není žádný důvod mít plný šatník. Je jen potřeba najít si čas, zamyslet se a jednat. Neomezenému konzumu bychom měli nadřadit principy cirkulární ekonomiky a udržitelnosti – jde o zdravou budoucnost naší planety. Čím dříve to pochopíme, tím jistější budeme mít záruku, že naše civilizace hned tak neskončí.
Rychlá móda vyprodukuje až 92 milionů tun odpadu a jen 20 procent zrecykluje
Podle environmentální aktivistky Veroniky B. Hubkové, která se zaměřuje na oděvní průmysl, patří mezi největší současné producenty takzvané rychlé módy značky Hennes & Mauritz (H&M) a skupina Inditex, pod kterou patří i řetězec Zara.
Rychlá móda neboli fast fashion označuje levnou a dostupnou módu, která na trh přináší nejnovější trendy s cílem dosáhnout vysokého zisku. Oděvní řetězce kvůli tomu často zanedbávají pracovní podmínky zaměstnanců v textilních továrnách nebo dopad výroby na životní prostředí.
Jak vyplývá z dokumentů globálního hnutí Fashion Revolution, jež se zaměřuje na transformaci oděvního průmyslu, toto odvětví vyprodukuje až 92 milionů tun odpadu a jen 20 procent celkového množství se celosvětově recykluje nebo znovu použije.
Většina oblečení je šita z textilních materiálů vyráběných z ropy, jsou jimi například polyester, polyamid nebo nylon. Fosilní paliva jsou ale jednou z největších příčin klimatických změn. Polyester je aktuálně nejpoužívanějším oděvním materiálem. Především produkce umělých tkanin pak znečišťuje životní prostředí vytvářením skleníkových plynů.
Příkladem plýtvání přírodními zdroji je také spotřeba vody při pěstování bavlny v nevhodných podmínkách. Rostlina potřebuje spoustu vláhy, musí se proto budovat umělé závlahové systémy. Fashion Revolution uvádí, že na jedno bavlněné triko je zapotřebí až 2720 litrů vody. Všeobecně známým faktem je nadměrná spotřeba pesticidů při produkci bavlny k výrobě textilií. Zhruba 9–10 procent z celkové světové spotřeby pesticidů je využíváno právě k ochraně bavlny před chorobami ohrožujícími výši produkce. Na výrobu jednoho trička je použito 150 gramů pesticidů.
Český příklad rychlé módy
Majitel retailové skupiny C2H Michal Mička napsal držitelům dluhopisů a dalším věřitelům dopis oznamující, že se firma kvůli koronakrizi chystá vstoupit do insolvenčního řízení. Z firem v holdingu je na tom nejhůře již zmíněná síť módních obchodů Pietro Filipi.
„Přes veškeré úsilí, které zahrnovalo razantní snižování nákladů a přesuny do on-line prodejů, je zjevné, že společnosti Pietro Filipi nezbývá než přistoupit k formálnímu řešení ekonomických obtíží a opřít se o zákonem nabízené nástroje v podobě insolvenčního řízení a reorganizace,“ uvedl Mička v dopise, o němž jako první informoval server E15.
Pokud k tomu dá souhlas financující banka, kterou je Česká spořitelna, chce Mička potíže řešit reorganizací, a to jak v případě značky Pietro Filipi, tak mateřské společnosti C2H. Pro věřitele to podle něj má být výrazně výhodnější než rozprodej majetku v konkurzu.
Firma Pietro Filipi od svého založení nikdy negenerovala zisk. Její strategie byla založená na neustálém růstu na dluh. Tato podnikatelská strategie musela při střetu s důsledky pandemie logicky ztroskotat. Její pád vyvolá dominový efekt: Česká spořitelna jako hlavní věřitel přijde o peníze a nebude sama. Firem a menších věřitelů bude daleko více.
Pietro Filipi je příkladem českého výrobce rychlé módy, jehož současná krize přinutila nedobrovolně omezit svou soustavnou expanzi bez ohledu v první řadě na rentabilitu a v řadě druhé na ekologické důsledky svých aktivit. Společnost způsobí nejspíš ekonomické škody bance a dalším subjektům i nám všem nadměrnou spotřebou zdrojů a produkcí sekundárního odpadu. K omezení takových škod přitom stačí, abychom zredukovali svůj šatník.
Připravil Marek Rottenborn
